Úterý 14. srpna ráno
Ráno hned po rozvodu do zaměstnání Pánek a Žák přišli do dílen připravit transportér, načerpat pohonné hmoty, prověřit funkci jeho zařízení včetně radiostanice, nafasovali ostrou munici do kulometů a samopalů a neprůstřelné vesty.
Velitel roty zastihl dvojici v plné práci. Osobně zkontroloval balistické vesty, přičemž s uspokojením konstatoval, že obsahují též pláty z keramiky a navíc síťky z titanových drátů.
„Jak víte,“ podotkl, „ochranné vesty bez tohoto přídavného vybavení stačí na většinu ručních palných zbraní, ale nejsou účinné proti bodným a sečným zbraním.“
„To jako, kdyby nás lupiči přepadli noži, mačetami nebo sekyrami?“ ironicky poznamenal nadrotmistr Pánek.
Kapitán Svoboda s vážnou tváří jen utrousil: „Čeká vás ještě dnes podrobná instruktáž, takže vyčkejte času.“ Poté mávl rukou a odešel do své pracovny.
Oba přátelé pokračovali v přípravě na odpolední cestu. Počasí bylo oproti minulým dnům chladnější, teploty se pohybovaly v rozmezí 16 až 18 stupňů, nebe částečně zatažené.
„Víš, že k oblasti, do níž máme vyrazit, se váží četné pověsti o tajemné postavě, která se některým lidem náhle zjevila a vzápětí beze stopy rozplynula?“ prohodil k Pavlovi Jiří.
„Máš pravdu, už jsem také o tom slyšel. Kromě toho bude v pohraniční oblasti mezi námi a Německem těchto míst více. Někde jsem četl, že na jaře roku 1997 žena středního věku a její přítelkyně z menšího městečka u Českých Budějovic odjely na výlet do lesa v blízkosti hranic. Nedaleko potůčku si odskočila. Následně se jí zatočila hlava a okolo sebe uzřela prudké zelené světlo. Ocitla se v jiném světě, na louce s krásně zelenou trávou a v dáli spatřila zlatě zářící město. Než stačila zjistit více podrobností, objevil se vedle ní muž v šedé uniformě s vyrytým dvojitým písmenem L na měděné destičce vedle kapsy. Tento člověk neváhal ani vteřinu, položil jí ruku na hlavu a jakoby „zatlačil“ zpět do našeho světa. U potůčku ji po jedné hodině a dvaceti minutách přítelkyně objevila, přičemž tento prostor předtím několikrát bezvýsledně prohledala. Této paní však čas plynul jinak, zdálo se jí, že v jiné realitě pobyla sotva několik minut. Později přivolaný psychotronik potvrdil, že v onom místě se nachází tektonický zlom, jenž zřejmě umožnil uvedenou událost. Takže pokud je tento příběh pravdivý, došlo u této ženy k přesunu do jiné dimenze a zpět,“ citoval text článku Pavel.
„Není to vyloučeno,“ připojil poznámku Jirka, “vzpomínáš si, jak jsme na internetu letos v červnu objevili stať Unikají neutrony do paralelního vesmíru? Bylo uváděno, že ´při experimentech narazili italští vědci na podivné chování neutronů, které si současnými fyzikálními zákony nedokáží vysvětlit. Toto chování se nyní skupina těchto vědců z University of Aquila pokouší popsat ve své studii publikované v magazínu European Physical Journal C. Podle nich by mohlo docházet k tomu, že by se neutrony transportovaly do zdvojených částic v paralelním světě a zpátky. Tato oscilace neutronů probíhá v řádu sekund, během kterých na chvilku zmizí a po chvíli se objevují znovu.
Popisované chování je ale podle výsledků experimentů podmíněno existencí indukovaného magnetického pole, jehož směr a síla mají na míru mizení neutronů vliv.
Na základě těchto výzkumů se rýsuje pravděpodobnost, že jsme obklopeni částicemi z paralelního vesmíru a podle Zuraba Berezhianiho a Fabrizia Nesti, kteří jsou autory studie, by tento fenomén mohl stát za existencí temné hmoty,´ ukončil svou přednášku Pánek.
„Takže troufáš si tvrdit, že je to možné nejen v mikrosvětě, ale i v našem viditelném a hmatatelném světě?“ opáčil Žák.
„Nic netvrdím, pouze spekuluji. Jak víš, v kvantové fyzice se dějí pro nás neuvěřitelné věci, které mohou mít dopad i pro makrosvět.“
„No nevím, nevím...,“ zahučel Pavel. „Že odbočuji od tématu. Jakou to pozdější podrobnou instruktáž k naší cestě měl velitel na mysli?“
„To bych taky rád věděl. Neřekl nám ani, kdo ji provede a z jakého důvodu, když jsme přece dostačující pokyny dostali od něj včera večer v rozkaze,“ zamyslel se Jirka.
„Však uvidíme,“ dodal Pavel. „Asi to bude po obědě před odjezdem.“
Oba přátelé se odmlčeli a věnovali zbývající čas přípravě na zkušební jízdu.
* * * * *
Po obědě přesně ve 14 hodin Pánek s Žákem nastoupili do transportéru. Velitel roty kapitán Svoboda se zjevil jako duch u obrněnce a a překvapil je osobním přáním šťastné cesty a plánovaného návratu do večerního rozkazu. Vedoucí praporčík si neodpustil všetečnou otázku, jak to dopoledne mínil s dodatečnou podrobnou instruktáží k cestě, když k něčemu takovému nedošlo. Svoboda se poškrabal na hlavě a odpověděl, že v kasárnách vlastně už další instruktáž nepotřebovali a ostatní se dozví po dosažení stanoveného cíle.