Svlékněte smutek, krásná paní,

zkuste se se mnou chvíli smát,

váš nebožtík již není kmání,

já však vám lásku mohu dát!

 

Svlékněte smutek, krásná paní,

dokud jsme zde, je třeba žít,

odhoďte ostych bez váhání,

v náruči své chtěl bych vás skrýt.

 

Svlékněte smutek, krásná paní,

ni chvilku neváhejte již,

když nebe k nám svou hlavu sklání,

v pusťte mne v srdce svého skrýš!

 

Svlékněte smutek, krásná paní,

vy sama jste, já také sám,

tak vstříc mi pojďte bez váhání

a láska připojí se k nám.

 

Svlékněte smutek, krásná paní,

věřte, já tyhle city znám,

dovolte mi, ať do svítání

vás opět šťastnou udělám...