vyždímu z týhle muziky maximum samoty
zůstane
zmačkaná v mokrým listí
a nekonečnejch pokusech něco napsat
neptej se, komu jsem ukrad
inspiraci
tobě
ne
možná ti odpovím
jako ty mně
za tejden nebo dva, příští středu
poznáš, že nikdy, jako já jsem poznal
v tomhle městě v tomhle baru
kde jsme se potkali my
vojáci
na opačnejch stranách barikády
se stejným strachem a plotama z vyhřezlejch
myšlenek
náhodnej host se tě taky zeptá
a pak odejdem hledat
nádraží, přístav, konečnou
stanici
abych ti vykřičel do tmy pravdu
prchavou
jak falický symboly dávnejch kultur
kreslený prstem
do dýmu spálenýho Mac Baren Pipe Tobacco
volající svý neslyšný
sos - sos - sos
než zmizej v ubíjejícím rytmu
nekonečně zbytečným
jak ve scéně z kasovního propadáku
že brak jsem a asi i zůstanu
možná do rána
než se vrátím vyždímat z týhle muziky
maximum samoty
zůstane zmačkaná v mokrým listí
s křečovitým úsměvem prodavače odpustků
dám ti je všechny a ty mi je budeš vracet
po kilech
až se tě budu ptát, kde je tady nádraží
abych aspoň jednou odjel já