|
Kajmanovi
Nahoře nad Klamovkou
z růžových nebes zimy
na lotosovou půdu lesa
dopadl čínský altán
betonový soprán boha
bezdomovec kontrabas
Dunivý, dutý, nasládlý dým
na škvárovém hřišti
vzduch se krčí při zemi
děti v korunách lezou po boltcích
plíživé psí hroby pst!
půda se budí a šustí
Palace Cinemas
horror s vágusy
ale smrt je líná
válí se v křoví
líže si srst
a topí na líh
Poslepu pohledem rejnoka
mapuju terénní nerovnosti
smrt, srst, srnka, kurva!
půda se pokouší vzpomenout
kde jsem stál před chvílí -
hromádka bělostných kostí
a já jí chci pomoct na nohy
Postupuju systematicky
každý krok se počítá
zachytávám se mnemotechnických větví
hlava nehlava, oko za oko
jdu si za svým periferním viděním
veverky vyšinutá z podoby lišky
Stromy se potí
žhář si z nich sází plot
a to je důvod k erekci
viz terasovitý snář
završený hranicí
z českých ložnic
Při té představě srůstají víčka
a oči zplynované blahem
v jednotu měchýře
a nesestouplé varle
stoupá trávicím traktem
na místo kyklopa-promítačky
Můj slepičí mozeček
dostává zlomená křídla
mysl jasná a přehledná zápletka
jak kurník s výhledem na moře
jako počitadlo, kde se místo perel
suší moje zmoklá čakra
Nebe je opět rýžové
a les jako hladina
mohyla zdolána zezdola
ve střeše altánu zeje
hřejivá bezhlavá díra
laskavá lebeční chyba
| 
