TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pátek 27.12. Žaneta

Všechny rubriky

		Poezie

>		Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

víře z kolekce věk
Autor: maxicka (Občasný) - publikováno 5.2.2003 (00:36:28)

bez lákadel vymožených současným světem

bez důvěry vyhnané nemožnými pravidly

bez troufalosti tomu odpovídající

bez trumfů, které jsem nikdy neměla

bez pravdy sobě vlastní

měli bychom věřit v sebe

něco nad námi je slunce

naruby, z rubu, rubem obrať

nemusíš vědět, co je mýdlo čistá

anděli, na hřbitově stojící - ticho duše

s lákadly láskou odepřenými

s důvěrou zaslouženou lidmi

s troufalostí hodnou přátelství

s trumfy, které má statečné srdce

s pravdou sobě vlastní

věř

Poznámky k tomuto příspěvku

nana (Občasný) - 5.2.2003 > moc hezký, jen to odsazení někerejch slov mi příde samoúčelný		Body: 5

		<reagovat

maxicka (Občasný) - 5.2.2003 > :) on v tom ucel je-aspon mel byt, kdyz jsem to psala- v sebe slunce obrat cista duse ma byt "citat" z jednoho meho snu.. a hlavne to neni jako pokracovani verse, nybrz jako jakasi "odpoved" na nej.. :) je to zmatene, omlouvam se, asi jako ja ted kdyz to pisu.. :)

		<reagovat

Naty (Občasný,Redaktor) - 5.2.2003 > Líbí se mi to, i ta forma, dává tomu gradaci, ta souběžnost a současně samostatnost té vodící myšlenky je z toho dobře zřejmá. Vůbec mi to nepřipadá zmatené. Navíc se mi líbí to pozměněné opakování začatku na konci.		Body: 5

		<reagovat