Bez tebe
Obloha temná, bez hvězd, bez měsíce.
Najednou blýsklo, svět byl bez nebe.
Vzpomínám. Vítr, sfoukl všechny svíce.
Jen jeden výstřel, jen jeden. Pro tebe.
Sevřel’s mě v dlaních a v očích si pátral, odpověď žádná, jen slzy hořkých dní.
Kdybys je prožil, pak lépe bys chápal,
proč zrovna dnešní noc je tvá poslední.
Když přišel jsi domů a pusu mi dával, zvláštně jsi voněl a odkud nechtěl’s říct.
Nosil’s mi růže a dárky kupovával a čtyřlístky trhal, nám dvěma pro štěstí.
Život byl krásný a nechtěl žádnou změnu, když jsi mě objal a pod peřinou skryl a vášnivě tiskl moje tělo k svému,
chtěla jsem dýchat jen pro kouzlo těch chvil.
Tak jak se dnes cítíš? Tvé srdce sotva bije, tělo už slábne a vzduch ti nestačí.
Jak tehdy mi bylo, a pořád líto mi je, že jiné si tiskl ve svém náručí.
A jiné jsi líbal a vzápětí zas zradil, když jsi je nechal a k jiným utíkal, však ke mně ses vracel a po tváři mě hladil a ráno mě budil a se mnou oblékal.
A tohle dnes končí, tvou krví smívám vinu,
teplo tvých dlaní mě hřeje naposled, slunce tvých očí již ustupuje stínu.
Bez tebe žiju už dobrých dvanáct let.
|