Obecný postulát

Sekání trávníku

Sekání trávníku je jednou z nejneoblíbenějších činností všech zahradníků a zahradních nadšenců. Jedním z hlavních důvodů „neobliby“ této činnosti je její monotónnost a nutnost častého opakování. Tráva samozřejmě nelibě nese, když se přes ni přežene řvoucí monstrum a zkrátí ji na polovinu. Některé druhy se tváří uraženě nebo dokonce na protest usychají. Jiné rostou o to rychleji, aby do dalšího sečení stihly vše potřebné (např. vyrobit a rozdistribuovat semínka). 

Obecný postulát zde platí v plné míře. V kterou denní dobu by však sekání mělo probíhat? Samozřejmě ideálně v noci – tráva nevidí, kdo ji seká, a tudíž nevzniká averze vůči vaší osobě. Proti nočnímu sekání ale hovoří poměrně hlučné náčiní. Tiché motorové sekačky ještě běžně na trhu nejsou a navíc by se mohlo stát, že byste v pracovním zápalu posekali i sousedovu zahradu (v noci je prostě tma). Jedinou možností je tedy ve dne – sice jste viděni, ale také vidíte, co sekáte. Musíte ale zapojit psychologii – tráva prostě nesmí mít pocit, že je jí ubližováno. Zkuste jí vysvětlit, že provádíte zkrášlovací akci (jako ženy a návštěva kadeřníka). Nebo se s ní domluvit, aby nerostla více než 7,5 cm nad zemí. Pokud jí navíc ještě přislíbíte po každém sekání hnojivo, je vaše a můžete si s ní dělat, co budete chtít. 

Zalévání 

V této kapitole se autoři pokusí vyvrátit všeobecně rozšířený omyl, který svorně tvrdí drtivá většina publikací. Rostliny vodu až tak nutně nepotřebují. Jako jasný důkaz je fakt, že po zalití rostliny povyrostou, což má jediné správné vysvětlení – rostliny se snaží před vodou utéct. Některé druhy mají dokonce nesmáčivé listy, aby na nich nezůstala ani kapička (např. kedluben). Proto můžete určit způsob zalévání podle účelu. Pokud chcete velké a vzrostlé rostliny, ideální je zálivka na zem. Bonsaje je nejlepší zalévat na listy nebo jehličí. 

Co se týče časování – nejefektivnější zálivka je samozřejmě v dešti. Rostliny nejsou překvapené přísunem tekutin a nedochází k negativním jevům. Pokud je delší dobu sucho a rostliny se (překvapivě a hlasitě) dožadují závlahy, doporučujeme při zálivce vydávat zvuky, jako když prší. Flóra v tom bude mít jasno a předejdete v budoucnu překvapení a zmatkům. 

Hnojení 

Opět zde platí obecný postulát – musí být naprosto jasné, zřejmé a viditelné, kdo dává rostlinstvu tu báječnou baštu, po které se může umlátit. Takže hnojit jedině ve dne, za dobré viditelnosti a hlasitého informování širokého a dalekého zeleného okolí. 

Samozřejmostí je i fakt, že pokud hnojivo slíbíte (např. jako odměnu na růst nebo nerůst), musíte svému slovu dostát. Jinak budete mít příště problém jakoukoliv dohodu s vaší flórou udělat. 

Plení 

Všichni zahradníci se potýkají s problémem, že kromě zasazené případně vyseté zeleni vyroste i něco jiné, ve většině případů nežádoucí. V případě plevelů platí stejně všechna fakta, která jsme si řekli v kapitole o sekání trávníků. I plevel má svůj cíl, který se snaží naplňovat. Ve většině případů se jedná o rychlý růst, výroba dostatečného počtu semínek a jejich distribuce do co největší vzdálenosti. Mnohé firmy nabízejí různé nástroje na mechanické odstranění plevele ze záhonu nebo trávníku a přitom opomíjejí základní psychologické poučky rostlin. 

Takže naprosto nemá smysl různé nežádoucí rostliny vytrhávat nebo ničit herbicidy. Efekt je krátkodobý a za chvíli je rostlina (resp. její potomstvo) zpět. Mnohem lepší a hlavně efektivnější je vsadit na dobré slovo. Plevel by se prostě měl stydět za to, že vyrostl někde, kde neměl. Pokud mu tedy budete každý den (např. ráno než odjedete do práce a večer, když přijedete domů) spílat a nadávat, rostlina se ve výsledku bude chtít propadnout studem. Tento pocit se jí musí usídlit i v posledním lístku nebo kořínku. Když potom takto se stydící rostlinu vytrhnete, už vám znovu nevyroste. Je ovšem možné, že se na uvolněném místě objeví jiný vetřelec, který ještě dostatečně poučen nebyl. 

Sklizeň ovoce 

Zde je třeba rozlišit dva způsoby sklizně ovoce – trhání a sběr. 

Sběrem ovoce rozumíme ohnutí zádových partií a sebrání ovoce, které strom či keř odmrštil ze svých větví na zem. Vřele doporučujeme se před vlastním sběrem dotázat dané dřeviny, zdali můžeme její plody sebrat a použít pro svoji potřebu. Pokud přitom nadhodíte, že mlčení je souhlas, budou obě strany vědět, na čem jsou, a nevznikne žádné nedorozumění. Z našich bohatých zkušeností můžeme dodat, že se zatím nestalo, že by flóru tak formulovanou a slušnou prosbu odmítla. 

Trhání ovoce je ovšem něco jiného. Zde už bychom zasahovali do vlastnických práv dané rostliny, a proto je třeba to udělat v souladu s obecným postulátem a základními pravidly. Takže buď sklízet v noci, nebo nabídnou nějakou protislužbu (např. již výše zmiňované hnojivo). 

Sklizeň zeleniny 

Jelikož jste určitě už v sadbovači rostoucí rostlinky podporovali vlídným slovem a povzbuzujícími slovy chvály, jejich přesazení na záhon bylo jen utužení vzájemných silných citových vztahů. Jelikož zelenina má poměrně silný charakter a někdy i sklony k drobnému rebelství, stojí za zvážení v tomto případě použít drobný nátlak. 

Jako příklad jsme zvolili protrhávání ředkviček. Rostlinky, které jsou velmi těsně u sebe, je třeba protrhávat s jasným psychologickým záměrem. Jedním z cílů je samozřejmě udělat prostor k růstu, ale důležitější je zbylé rostliny povzbudit. Proto před každým vytrhnutím musíte zdůraznit, že trháte rostlinku, která dostatečně nerostla. Ostatní by si z toho měly vzít ponaučení a snažit se více. Sice vám neporostou ředkvičky velké jako melouny, rozměry grapefruitů však dosáhnete snadno. 

Sklizeň poté musí proběhnout hromadně a rychle, aby se nestihla mezi zeleninou rozšířit panika. Panika má totiž ve většině případů za následek zhořknutí zeleniny a tím i znehodnocení celé sklizně. 

Řez stromů a keřů 

V této kapitole se dotkneme nejpalčivějšího tématu, které je v mnoha případech noční můrou všech zahrádkářů i dřevin. Jelikož určitě máte se svými miláčky silné citové pouto, působení jakékoliv bolesti se vám příčí. Na druhou stranu je nutné čas od času vymezit životní prostor, který má daný strom či keř k dispozici. 

U každoročních řezů doporučujeme tyto provádět v zimě. Zima je pro dřeviny něco jako spánek nebo celková anestézie. Samozřejmostí je každou řeznou ránu dobře ošetřit a pofoukat. Dále je třeba si uvědomit, že na jaře se strom probudí ze zimního spánku a je vyděšen svým vzhledem. Stejně by se asi cítil člověk, když by se ráno probudil ostříhaný nebo bez prstů na levé noze. Je tedy třeba včas psychologicky zasáhnout a s dřevinou pohovořit. Zdůraznit, jaký je strom nebo keř fešák a jak mu to moc sluší. 

Pokud je nevyhnutelně nutné provádět řez v době vegetace, doporučujeme opět zásady zmíněné výše - operovat v noci, vlídně hovořit a hlavně nezapomenout pofoukat.