Ctil v něm náhradníka muže stínu kdykoli ochotného ujmout se vlády (příliš velkou silou strhl závit tu desku už nikdy nepřipevní) potají chystá útěk (nikdo není schopen ho zadržet) za puklým štítem akordeonu z posledního dechu je soustředěn na přímce po přímce také uniká postupně mizí soustředěný (nahromaděný) jediným bodem trhlinou ve varhanním měchu zhroucená budova těla
Jako působící příčina (v okamžiku zániku) byl to jiný list země rudá zrudlá rudnoucí po řadě zkoušek schody ke dveřím místnosti Z. (zkoušel opičím dechem výslovnost té hlásky) samotné písmeno há -- zdá se spíše děsit nebo těšit tím pozdně bloudícím zrakem v nápodobách světa naše velké téma nejsme stvořeni z potřeby ale z nutkání v jehož lůně se objevují nahé živé včely pochytal jsem je všechny bylo jich osmdesát šest třiatřicet jsem jich poslal papeži líbily se mu přesto se je pokusil vrátit
Aby nebylo pochyb nechal tu tvář nedotesanou nenechal se zrazovat hněvem tak obratný a smělý pod sluncem kozoroha odpočine dá odpočinout jak dlouho z vlastní vůle chtějí setrvávat v těchto vodách (přišla voda jim podobná svou bezbřehostí přišla voda ...) přišla setrvávat
V průmyslovém centru v jedné z kanceláří v zásuvce psacího stolu muž blíže neurčeného vzhledu uchovává k věčné slávě stádečko lučních kobylek obchází byt po bytu a nutí malou společnost herců pobledlých pohublých (nutí je) donekonečna přehrávat rodinné krize na pozadí rodinných krizí (je to jen malé stádečko) (po uzávorkování škrtněte) každý obdržel plastovou nádobku s průduchy každý zvlášť přinesl hrst stébel scéna plná milosti přijímání svatého sarančete na otýpku stébel pod víčko
Locusta migratoria neštěstí jen krátká tykadla locusta migratoria věčná nehynoucí bylo ji slyšet locusta migratoria vroubkovanou holení barevným pískem poslední drobný ornament v sarančí mandale
| 
