Pásky ve starých strojích

trhaly slova

přibitÁ v papírech                           – možná jsem moc křičel do prstů

a snažil se hlukem obelhat prázdno na stěnách

                        ten vztyčený kvádr do nebe je hrouda ne-pokoje

plná těžítek

a přesto rozfoukaných listů

bílé stropy – potentní pohřebiště hmyzu

jako vesmír se žárovkou balancuje s nekonečností

                                              odseklé v polovině

a já si říkám že „půl nekonečna někdy prostě stačí“

sedím uprostřed toho

stříkám na sebe Boha ve spreji

jako ochranu klíštících hříchů

OFF GOD a čekám na jetelové plochy

                     to budu válet sudy a kličkovat mezi králíky

            drze okusující štěstí čtyřlístků

i průsvit pampeliškových lemů pastvim za zrcadlem s Woody

                                                                              ALLENkou v říši paříšskejch vlivů

komteso

jó Ty            komteso – ukaž led v edenových sadech!

Spal jabloně … květy zlomcované vidinou plodů umakartu

tu promiskuitní sebranku

vosmahlejch sluničů pískoven u Božských výstřiků

z jejich hrátek zbydou jen ohlodané kosti

v afrických stozích vyprahlé flóry

pachy a stíny dmoucí se asfaltové bídy -. kou(ř)sají dlaně provazo-chodců trpících závratí

                                                                                                  překonávají stále více keřů

                                                                                                  bojí se hledět dolů

je toto dávno

proto říkám:

jen jdi za tónem červeně

na konci najdeš malého motýla – podřež ho, nech ho vykrvácet a neptej se proč!

Jsou prostě letní přeháňky

kterým nemusíš rozumět

jen převzít uzdu … a splynout s vlhkem

jako Já

s hroudou pilin ve vlasech unikám ze světa ............................ ALE MOŽNÁ JEN PŘEHÁNÍM