jako když
rozpadá se p ů l n o c -
vyčítavou ozvěnousi zníme
na
patřičných koncích
rozčarovaných cest.
Bije opatrněji, za lhostejnými odrazy blouznění v tmách.
S ranní mlhou příchuť strachu vstřebám
- nezpůsobně nepřístupná. P r o n i k o h o. Všem. Za tvými
sliby přede zima, ještě
s k r y t á. Letos studit bude víc
- snad že každá lež
TY a
JÁ už tak dlouho začíná.
Zpět do
vlastních větví se vtížím,
než olámou mě slídiví havrani
- opilecky přítulnouosamělostítolik unavení. Do dlaní rozdrobím jim p o s l e d
n í smích a pod
vlasy nedostavěné hnízdo ukryji - n e b y l č a s. Vím.. kdo nemůže to vzdát, snáz
se odváží.