Slano-kyselý déšť

trne na jazyku

aspoň že óda

na oprýskaného anděla

zní sladce

skrze rozpukaná ústa

neposedný vítr

při každé otočce

pohladí obě věže

touhou nakloněné

tančete se mnou

na opačnou stranu

s mokrou trávou

mazlí se jen

zapomenutý kos

teď na jeho počest

déšť tiše zpívá

věže zase stojí rovně