Dnes, moje lásko, své sny nech volně nocí plout

po řece tvého dechu, ve stopách divokých kačen;

s tváří odvrácenou strachu zbav je světských pout,

v rytmu valčíku dotančí za obzor temných mračen.

Tam budu je zas čekat s náručí dokořán,

hladová půstem nekonečnosti dne a bloudění.

Odletíme společně na křídlech bílých vran

a naše touha den spálí na popel zapomnění.

Riskantní hru snad začali jsme hrát,

když tvůj dech bez ptaní chci si brát

a věznit ho v mých plicích věčně.

Teď noc kolem nás chvět se začíná,

zas jedna hvězda navždy zhasíná;

tvé sny dnes usínají ve mně.