Milan mínil udělat díru do světa. Měl velké ambice. Chtěl se stát celebritou. Byl vysoký, štíhlý a jeho kebuli zdobila hustá kštice kudrnatých vlasů, které působily dojmem afra.

Milan nosil lennonky a kouřil trávu. Byl chytrý a ve škole nedával pozor. Vzdělání mu bylo ukradené. On měl v úmyslu vydělávat milióny.

Svoji strmou kariéru nastartoval coby estrádní umělec. Dělal kotrmelce, metal salta a zápasil s dřevěnou židlí. Tuto svoji fyzickou aktivitu prokládal bonmoty a sklízel za to hlasitý aplaus. Lidé jeho humor s obratností milovali a dávali mu to najevo tím, že mu za jeho vystoupení platili. Nakonec dosáhl takového věhlasu, až za ním přijeli dva zaměstnanci veřejnoprávní televize.

Zrzatá reportérka se mu moc líbila, ale kameraman mu připomínal vazký sliz. Ještě před započetím rozhovoru jí nabídl pohlavní kontakt. Ona ho odmítla, na což reagoval hrubým fyzickým násilím. Vlepil jí pár pořádných facek a na místě se ji zmocnil.

Reportérka křičela, vzpouzela se a volala o pomoc. Nikdo se ji však nezastal. Z očitých svědků trestného činu znásilnění se stali úchylní voyeři.

Milan se do ní vystříkal, setřel si pot z čela a byl připraven zodpovídat všetečně dotěrné otázky.

Kameraman kopl do reportérky, která se válela na zemi, aby se vzchopila. Jmenovala se Dlaždička a byla to děsná děvka. Tím, jak brutálně ji Milan zneuctil, jí imponoval. Usmála se na něj a zeptala se:

„Jsi zadaný?“

„Ne.“

„Stydíš se navázat normální známost?“

„S tím nemám sebemenší problém. Jsem pouze promiskuitní a proto se nechci vázat,“ vysvětlil jí Milan svůj postoj ke koexistenci s ostatními lidmi.

„Líbí se ti i muži?“ zajímala se dál.

Milan se cítil znepokojeně. Tohle interview se mu nepozdávalo. Nikam ho totiž neposouvalo. Jevilo se být naprostou ztrátou času, ale právě díky němu si ho všiml jeden režisér, který se chystal točit kasovní trhák. Film nazvaný příhodně Dynamit.

Svojí tématikou běl být mimořádně výbušný. Jeho délka neměla přesáhnout 20 minut a u diváků měl vyvolat infarkt, eventuelně mrtvici. Nabídl mu v něm hlavní roli psychotického bisexuála, který píše básně.

Ten jednoho dne zatouží z iracionální pohnutky vydat sbírku. Rozešle její ukázku víc než po stovce nakladatelství, ale nikdo o publikování neprojeví zájem. Buď vydavatelům připadaly jeho mentální výtvory příliš slaboduché, nebo nadčasové.

Z neúspěchu se však brzy vzpamatuje a s optimistickou náladou se vzepře osudu. Postaví se na frekventovanou ulici a začne hlasitě recitovat svoji poesii. Lidé mu hází peníze. Zanedlouho jich má tolik, že si může dovolit koupit dům s autem a ještě mu zbude na drogy.

Snímek měl být završen happy endem, kdy v okamžiku předávkování heroinem dosahuje nirvány.

Milan pochopil, že ten film je v podstatě o něm a proto souhlasil se ztvárněním této role.

Vyklubala se z toho jeho životní šance. Nejen, že dostal astronomicky vysoký honorář, ale především se mu bezezbytku podařilo vyplnit svůj sen.

Najednou byl plný bulváru. Psaly se o něm sprosté lži a lidé ho žádali o autogram sotva se mezi nimi objevil. Na televizní obrazovce byl také pečený vařený.

Chybělo mu soukromí. Pil šampaňské, jedl kaviár a měl spoustu přátel, kteří si od něj bezustání půjčovali peníze s úmyslem mu je už nikdy nevrátit. Ustavičně se na něj usmívali a ujišťovali ho o tom, že ho mají neskonale rádi.

*

Milan zestárl. Ani nevěděl jak se to vlastně přihodilo a bylo mu osmdesát osm let. Kurva, pomyslel si a vyplivl z pusy chrchel. Cítil se bezradný a zklamaný. Prožil sice báječný život. V podstatě bezstarostný a šťastný. Nechtělo se mu však zemřít. Nechápal, proč nemůže být nesmrtelný a věčně mladý. Připadalo mu to nespravedlivé.

*

Milan je po smrti. Milan není. Milan byl fikce. Příběh.

27. března 2012