Občas tančím se stromy
než je zabijou
střihám z větví černobílé filmy
vyvolávám je v zaprášených místnostech
a čekám na hlas až se vrátí zpět
mezi zkrkavčené rty
teče mi z očí smolný proud vyčítavých spojnic pohlednic
rozehrané harfy v hrudních symfoniích proklínají opratě kocourů
A
pak vidím jak nahá žena
ve čtyřech obdelnících schází ze schodů
A
pán s hůlkou se před schody obrátí
jde zas zpět
A
já vím, že to tak má být
A
stejně mne to překvapí
stáva se to v otevřených knihách
když na rozespalých nočních stolcích
zvrhne něha pohár plný mšic
líhnou se motýli
rozkvétají kobercové louky
dlaně stočené do živých kornoutů
tokájí s úšklebky padlých sladkostí
po noci …
stojím mezi pařezy
pokládám květiny co mi věnovaly život
kastrační harakiri
mrtvých kotoulů
jen batolí bolest
konečků prstů
dívka se schovává pod schodištěm
nahá
poskvrněná Bohem
|