Jdu s hlavou v oblacích
A nohama se jentaktak dotýkám země
Stále jako kdysi
Mám pocit že bych mohl létat
Stačilo by jen roztáhnout ruce
Je to všechno tak snadné
Směju se těm ustaraným tvářím
Spěchajícím a nervózním
Já - plující proti proudu všeho
Ale směr mé cesty
Už dávno není tak zřejmý
Jako před léty
A když se zastavím
Na břehu řeky
Svůj odraz
Najednou nepoznávám
Není to vinou
Vína nebo whisky
Nebo mlhy co mě tak důvěrně objímá
Ani temných mraků které se stahují na obloze
Je to daň
Kterou musí zaplatit každý
Ať se snažíš sebevíc
Křičíš pláčeš nadáváš
Stejně jednou
Zastavíš na břehu řeky A nepoznáš svůj odraz
|