|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Potají jsem se plížil temný lesem. Chvílemi se mi zdálo, že za sebou slyším kroky. Ale když jsem se otočil, byl klid. Vítr zesílil.Bál jsem se ho. Dul ve větvích stromů a strhával z nich jehličí. Děsil jsem se temných stínů a třásl při představě, že tam NĚKDO bude. Vyhýbal jsem se světlému štěrku cesty a přitom jsem věděl, že ten NĚKDO bude mít nejvíce příležitostí mě chytit když půjdu pod stromy. V dálce zahoukala sova. Na chvíli jsem se zastavil a upřeně zíral do tmy. Nebylo to způsebeno nočním ptákem nýbrž NĚČÍM,co skrývala tma. Náhle se ozval zvuk podobný lidským kročejům. V tu chvíli jsem věděl, že se už nevrátím. Že už nikdy nevyjdu z toho prokletého lesa a neuvidím zářivé slunce. Kroky se blížily. Odevzdán osudu lehl jsem si na zem a čekal na SPASENÍ. Je to to jediné, co člověka po smrti může potkat.
|
|
|