první
Sýkorkám sypat zrnka nemusíme
my bez nich i ony bez nás přežijí
postel je tam kde se probudíme
a hlad u krmítek ptáci přikryjí
druhé
Ledová krusta pod nohama praská
na slepou bábu život se smtí hraje
co když teď kolem obchází láska
pověz která je pravá a která zlá je
třetí
Kdybych prožít směl si malé příště
chtěl bych stejnou cestou projít znova
ve stejný den na stejném místě
najít stejný příběh a stejná slova
čtvrté
Stařičký kronikář přestal psát knihu
zakázal zítřkům nahlédnout zpátky
ráno vydal se cestou mířící k jihu
jestli vrátí se? Možná život je krátký
páté
Bude to osm roků a pár týdnů
jako vždycky zůstalo rozestláno
na stole lístek Spěchám ať vlak stihnu
proto nebudím tě Přeji krásné ráno
šesté
Horší než smrt je když nás mine
ve volném pádu střemhlavý let
všichni tam stáli Jenom my ne
byl první červen a čtvrt na devět
sedmé
Opil se bůh aby neviděl na zem
na oplátku lidé nezvedali hlavu
teď za své rozmary platívají draze
on ztratil tvář oni ztrácí se v davu
osmé
Překrásná zahrada pustne a uvadá
jako tvá nálada v oprátce času
oči mi zaslepil déšť planých jeřabin
zda-li pak najdu tě jen podle hlasu
deváté
I když ukryla svůj parfém v tůni
dál v kraji lesních samot tváře krášlí
my radši zapomněli její vůni
natož abychom jí znovu našli
desáté
Od prvních krůčků život stárnul
čas ho neúprosně odvíjí
a nebe nemá druhou stranu
okamžik skončil před chvílí
jedenácté
Mezi utkané sítě dopadá listopad
stejně jak loni hejna špačků odlétla
hrozny svůj zmačkaný vysvlékají šat
do býlích závojů keře chlad obléká
dvanácté
Červené svádí bílé je tišší
tiché jak blízkost opatruj jí
čí ruka sáhne po které číši
co když nás podle slov nepoznají
|