Slyšel jsem kopyta
Zas zpitý do něma
šmátrám po sklence,
nažraný, do syta,
ušima oběma
zaslech´ jsem kopyta
a zahléd´jezdce…
Jezdce krále Nabonida,
Xerxe, nebo Kýra!
V jedné ruce meč,
Ve druhé otěž svírá…
Přimhouřenýma očima,
na svou novou oběť zírá…
Však!
Nezírej, jezdče!
Já mám v ruce prak!
Prak stačil, ovšem pro Davida,
na jednoho fracka z Gatu,
už ale ne na Nabonida.
Kdo jeho vojsko, zná tu,
ví, že prak,
tak nějak,
smete jezdců první řadu.
A dál?
Pokud s tebou není šik:
jezdec, bijec, lučištník,
večer zvedáš k nebi bradu!
Zaslech´jsem kopyta…
…. a zle z toho je mi.
Když osamělý v poli, na zem pustím svůj prak,
i jezdce nechám projít svojí malou zemí… |