chodí mi tu cizí lidi
říkala jsem to třicetpětkrát
jenže neposlouchal
cítila jsem jejich strachy a zklamání
a mánie štěstí
myslela si, že jsou moje
jenže nebyly
tak jsem mu to opakovala
co se děje a jak se to děje
jenže neposlouchal
pak jsem to řekla před Danielem
začal mluvit o Vesmíru a jak jsme
bezcenní a o pyramidách a stopách na Měsíci
vůbec jsem mu nerozumněla
neposloucháním jsem nerozumněla
a pořád tu couraj cizí lidi
dívají se na mě ráno do zrcadla
pokaždé někdo nový
zvykla jsem si
nemluvím o nich
poslouchám je
|