Lítám si lítám okolo záře, hledajíc teplo, proč však nevím
sám.
Jak jsem se tu octl? Vlastně už vím, okno bylo dokořán.
Okno bez sítě, záclona žádná, mám rád to teplo, které vane
ven.
Je to jako magnet, ta obyčejná žárovka, je to jako sen, šup,
ať už tam jsem.
Lítám si lítám okolo záře, jen malý zachvěv větru pocítím a
pak tma.
Tma.
Líta si svině okolo záře, začíná mě srát, pokoj mi nedá.
Stín vrhá, jako když tužkou píšeš do diáře,
jaká je malá a jak je
jí k světu.
Už tu nejsem sám. Dva jsme tu.
Já však společnost nehledám
a tak „PRÁSK“, jdi k čertu.
|