FRANKIE HI-NRG MC: STORIA DI MOLTI (Příběh mnohých) (1992)
Vrať se ve vzpomínkách do dne, kdy ses narodil,
slepý, hluchý, němý a nahý,
díra v prázdnotě, stín ve tmě, v absolutní Nicotě a okolo tebe vypukne Chaos:
světla, zvuky, krev, výkřiky, pocity bez činů, sebevražedný instinkt…
Už jsi vnímal výzvu života, tvého života.
„Ale kdo mě naverboval do armády živých?“, už sis kladl otázku,
zatímco jsi opět pomalu klouzal do útulného tepla tichého nářku,
jako závan větru, který konejší v jitru dětství...
A už jsi byl dítětem: neschopen pochopit důvody bolesti,
která se zostřovala, když si doma slova zasazovala rány
jak v bitevní vřavě: krůpěje z kulometu plivané ústy bez tváří,
které nenaslouchají, tolikrát, příliš často se přetvařovali, odstrčili tě…
ale navzdory tomu ses nevzdal…
A čas zatím letí jak vítr a v jedné chvíli už se vidíš jako mladík
a v tom okamžiku cítíš veškerou prázdnotu, která tě obklopuje,
jako měkký háv, který tě dusí, zatímco křičíš…
snažíš se uniknout, ale nakonec se vidíš jen jako matný shluk
nesouvislých kusů, bez zjevného smyslu: k ničemu
a přesvědčený k životu s neskonalou samotou sestávající z úzkosti a z neúspěchů…
chceš se jí postavit, ale jdeš jí z cesty, přemůžeš strach z „odlišného“, prolomíš zeď obav,
dostaneš se ven! Venku v poušti, v otevřeném prostoru, zakoušíš zmatek, pocítíš závrať
a zhroutíš se… cítíš, jak se tě někdo dotýká a vidíš se dospívat,
vidíš se proplouvat životem a cítíš, jak chřadneš, umíráš, zešílíš…
chtěl bys utéct, ale cítíš, jak jsi netečný, nehybný, živý a těžkopádný…
odolný vůči útokům života, neoblomný mnich či kající se mučedník,
bezradný nebo přesvědčený… podstatné je nevzdat to…
|