...obloha je kovově šedá a v rohu hřbitova se krčí poslední
pozůstalý...všude je mrtvolné ticho, které občas nepatrně přetne zvuk
padajícího listí...hřbitovní zeď trčí temně k večerní obloze...mám nepříjemný
pocit...jakoby mě někdo sledoval...rychle ven za bránu...cesta ale pokračuje za
zdí, která půlí pompézní hrobky...co mě asi čeká za 6 dní ???*
...děsím se další návštěvy hřbitova, kterou budu muset podniknout ! Tu
noc, co jsem prošel "bránou smrti" jsem špatně spal. Měl jsem šílený
sen...jezdil jsem jako pomatený autem neznámou, noční krajinou a vířil za sebou
spadané listí. Každý rozcestník mě posílal zpět jinou trasou. Studený pot na
zádech mě znervózňoval...Měsíc, který občas ukázal ponurost okolí, náhle
zmizel. Začínal jsem ztrácet kontrolu nad vozem...jak dlouho ještě !?! Mrknul
jsem do zpětného zrcátka. Listí najednou přestalo zakrývat zadní výhled. Kužel
předních světel se od něčeho odrazil !!! Šlápl jsem na pedál brzdy...vůz jel
smykem dál a těsně zastavil před bránou na "můj" hřbitov...Nemohl
jsem popadnout dech...hrdlo sevřený, oči vytřeštěný na kovanou bránu s křížem !
Uvědomil jsem si, že motor již neběží...pouze přední světla, která pomaloučku
zhasínala, jako světla v kině...až zhasla úplně. Všude kolem byla najednou
naprostá tma...
...šmátral jsem po stropním vypínači...a zapnul. Světlo
zablikalo-naskočilo a v ten okamžik začalo slábnout stejně jako přední
reflektory. Intenzita se stopla snad na té nejnižší úrovni. Oddechnul jsem si,
v naprosté tmě alespoň nějaká orientace...srdce mi nepřestávalo bušit, znatelně
jsem cítil jeho sílu ve spáncích. Čelním sklem prosakoval stropní paprsek,
který se odrážel od kříže na bráně. "Vejral" jsem na něj...nemohl
jsem se od něj pohledem odpoutat. Najednou jsem postřehl jeho pohyb, polovina
brány se otevírá...skříplavý zvuk mě dráždí stejně jako stěrač na suchém skle
vozu...a...
...v tom jsem se probudil. Jenom zvolna
jsem se probíral do reality. Prostěradlo jsem měl obtočené kolem propoceného
těla...rozsvítil jsem lampičku na nočním stolku. Co to bylo za sen ???...Matně
jsem hledal nějakou souvislost až mě napadla návštěva hřbitova ve včerejším
pozdím odpoledni. Magická přitažlivost onoho "posledního místa"
pravděpodobně umocnil měsíc v úplňku, který zářil v celé své noční kráse na moji
postel v ložnici...vstal jsem a šel se napít. Trochu jsem se obával dalšího
spánku, ale byl jsem taky zvědavý, jestli bude mít sen pokračování. Někdy jsem
je měl na díly a občas si je i pamatoval až do rána... Bylo těsně po
půlnoci...při probouzení jsem registroval bicí hodiny na zdi, které svým
barytonem odměřovaly v pravidelných hodinových intervalech pomíjivost světa. Se
skleničkou perlivky jsem vstoupil zpět do své ložnice a sedl si na okraj
postele. Měsíc jsem měl přímo před očima. Byly na něm vidět tmavší a světlejší
skvrny. Noc byla tichá... měsíční zář mě uklidňovala a vybízela k dalšímu
pokračování snu. Podlehl jsem jeho kouzlu a zavrtal se pod peřinu...tmavé okolí
ložnice se začalo pomalu vzdalovat..."noční vlak" právě vjížděl do
tunelu a já okénkem zahlédnul obrys jeho vzdalujícího průčelí...oči už jsem měl
dávno zavřené...přemáhal mě spánek a já neodporoval...*
|