Zastavovala se tam každé ráno, vždy po odchodu z domova a než přišla do své práce. Úplně po cestě to však neměla, ale něco jí tam vábilo.
Postavila se vždy doprostřed a jen se dívala. Někdy zavírala oči, ale mnohdy je měla otevřené a točila se v kruhu a dívala se každé z hlav do míst, kde jsou oči.
Byly nádherné, dvanáct křišťálových lebek. Viseli nehybně v prostoru.
Vidívala nádherné obrazy a místa, která neznala. Slyšela nádherný zpěv a cítila i vůně. Přenášela se na mnoho míst ve vesmíru a dívala se skrze mlhu a závoj. Pozorovala a cítila svým srdcem. Nejraději měla průlety vesmírem, záři barev a třpyt z hvězd. Někdy se jí zdálo, že lebky mluví a kývají se. Spatřívala však i temné obrazy a hluboké oceány, kde na dně svítila pouze malá zář, která nebyla pozorovatelná z hladiny. Cítila smrt a viděla mrtvá těla, ale neměla strach. Znala zrození a smrt. Poslední obraz, který se často opakoval byl pro ni nesrozumitelný. Viděla cizí dívku, která stála na jejím místě a její oči se smály.
Dnešního dne opět Malamín šla do komnaty, o které vědělo jen pár vyvolených. Před vchodem potkala strážce. Barran se na ní dlouze zadíval a řekl: „Chodíš jsem již mnoho dní…“
„Ano, něco mne sem stále volá, ale v podstatě nevím co…“
„Vidíš obrazy?“
„Vidím mnoho různých obrazů, některé znám a některým nerozumím…“
Zajímavé, někdo nevidí naprosto nic a tato dívka… mnoho.. ovšem, zda je to pro ní dobré, těžko říci… pomyslel si Barran. Musím promluvit s jejím strýcem.
„Znamená to, že Ti má být něco předáno. A za dlouhý, velmi dlouhý čas se s nimi opět setkáš.“
„Setkám?“
„Myslela jsem, že lebky budou rozděleny a ukryty? Jak se s nimi mohu znovu setkat?“
Celý den přemýšlela o ranním rozhovoru. Večer, když přišla domů, našla v domě svého strýce, který pomáhal lebky vyrobit a vložit do nich moudrost Atlanťanů.
„Malamíno, stále mi chyběl střípek do skládanky a zdálo se mi, že ještě není obraz hotový, díky Tobě však vím, co mám udělat. Je potřeba vyrobit třináctou lebku, která však nebude viditelná a nebude ani z křišťálu, jako ostatní. Tato lebka se objeví pouze, když bude všech dvanáct pohromadě a pouze tehdy vydá své tajemství. Ta lebka bude zhotovena podle Tvé, dvanáct si Tě vybralo.“
Byla dost zmatená, ale s myšlenkou se ztotožnila a byla podle ní vyrobena třináctá lebka.
Když je viděla naposledy, cítila velký smutek a tíhu. Věděla, že uběhne velice mnoho času a dějů, než je opět spatří…
|