VŽDYŤ VÍŠ
Do čerstvého sněhu napadaly stopy
Tvých kroků
Ke mně se vzdalujících
Tvou ladnou chůzí
Trochu uspěchané ženy
Sice jsi plakala
Ale já myslel
Že to jen vítr
Hraje si
V zahradách
Myslel jsem
Že to přejde
Taky jsem plakal
Bořil do Tebe tvář
Jako do roztátého mechu
Myslel jsem si, že jsi mech
S důvěrou
Do Tebe jsem vtékal
A ty jsi zatím
Byla voda stejně jako já
Potřebovala jsi střechu
Pod kterou ukrýt by ses mohla pod okap
Já zatím klidně vykrádal Tě z břehů
Ne jako silný, zdravý, jen trochu hrubší chlap
Jako malé, paličaté dítě
Promiň
Odpusť, jestli můžeš
Já…
Odpusť
|