RÁNO
Ráno mluví rytmem kapek tříštěných křivkou říms Na okně ve tvém podkroví Tramvaj zvoní zvonky zní lámou se ulicí Nad mořem stříšek a věží Nechceš ještě vstát čeká tě další kalný den S chutí kávy rychle vypité
Do víček bodá zase další jeden z těch Co neskryl se před světlem
Spousty snů nedosníš když světlo káže vstávat Kolik jich mizí někde v tmách Kolik z těch příběhů vzal budík - známý kat Když rádio začlo tiše hrát Místo nich slýcháš nové zprávy cizích jmen Skutečnost na tebe doráží Další tóny odráží se od těch prázdných stěn Kde se skryl tvůj sen přervaný
A přece cítíš že něco v tobě hřmí a bouří A přece cítíš že něco navždy umírá A přece cítíš že někde jiskra tvá dál hoří A přece cítíš že něco v tobě skomírá
Tvůj sen tam leží v koutě bezmocný a slabý Krájen na kousíčky úsvitem Díváš se na něj smutně s tichou lítostí Nemůžeš však hnout ani prstem Je další oběť rán kdy je vyhnán ze svých míst A nemá se kam zpátky vrátit Kreslíš další křížek v sešit v další prázdný list Děsí tě dřív popsané stránky
A přece cítíš že něco v tobě hřmí a bouří...
Pečlivě sčítáš křížky každý je unikát Nic se nestává jenom tak Jednou to ránům vrátíš v rozšklebenou tvář Nesmí se dál beztrestně smát Vyhlížíš soudný den každý den víc a víc Chceš pohlédnout jim do očí Se zástupem zmrzačených co nemají kam jít Tvých snů nedosněných
Jenže teď nemáš čas A i dnes ti nezbývá než
Vstát a jít A být a žít A dělat co se musí dít
Na víc už nemáš čas A i dnes ti nezbývá než
Vstát a jít A být a žít A dělat co se musí dít
Na víc už nemáš čas A i dnes ti nezbývá
Nic víc
|