Báseň "Bez kázně a Dany" si můžete přečíst zde. Původně jsem o ní napsal toto:
Nezpochybňuji hloubku a čistotu tvého citu k Daně, ale ta báseň mi přijde dost
hrozná. Je to užvaněný a moc dlouhý (méně je více!). Občas násilné rýmy a
haprující rytmus. Když nevíš, jak ukončit strofu, hodíš tam nějakou výplň: "a
třeba někdy ve dne a třeba někdy v noci".
Když to trochu rozvedu:
1. moc dlouhý
Báseň je příliš dlouhá a v kombinaci s dalšími prvky (verše o
ničem, gramatické rýmy) nudná. Dala by se z ní vyhodit slova, verše, ba i celé strofy, aniž by
tím nějak utrpěla.
Jako příklad lze uvést hned první dvě strofy - vidíme sovu, přemýšlíme, co nám dává za znamení.
Marně, dál už se o ní nikde nemluví. Ani z textu není patrné, jestli se nějaké
znamení vyplnilo nebo co vlastně celý ten let měl znamenat. Kdyby tam ty první
dvě strofy nebyly, nic by se nestalo. A to je špatně, z dobré básně nejde jen
tak vyhodit strofu. V této básni by se s výjimkou asi tří strof mohly všechny
další libovolně vyházet a přeházet, aniž by to na výslednou kvalitu mělo vliv.
2. užvaněný
Autor si většinu času vystačí s tím, že něco píše o své milé a rýmuje se mu to.
Vrší dojmy, klišé a co kde zaslechl na sebe a prostě z toho něco vypadne. Což mu
nezazlívám, dělám to taky tak. Jenže po tvůrčí fázi by měl nastoupit rozum (kritik,
cenzor), autor by se měl podívat na své dílo kritickým pohledem a nebát se
přepisovat, upravovat a škrtat - což evidentně neučinil.
Výsledkem je výše zmíněná možnost libovolně přeházet strofy, aniž by to mělo
nějaký vliv na celkové vyznění. Výsledkem je nuda čtenáře a pocit, že to celé je
zbytečně dlouhé a o ničem. Výsledkem je místy vyloženě slovní salát, zbytečné
verše bez významu:
"něco se lehce usadi a něco zase zavrtí
pár pocitů se koupí a jiné zase prodají"
"snad půjde ti to k pleti když zasvítí svět temně
a usměješ se tiše a dobré z toho vzejde"
2.b Další věc je hora příslovců a zájmen: tak, to, tom, ten, tě, já... To je
hrůza. Takhle se baví hotentoti: "Hele ty, pocem a podej mi támhleto. Né to,
tamto!" Básník by se měl umět vyjadřovat jinak, lépe.
"a co jsem myslel, že by mohlo být tak bylo
ty ve mně, já v tobě, bylo to správně, jistě, ano
když na světe ten den tak... nesmyslně milo"
co ty tak ty já tobě to jistě ten tak - 8 zájmen ve třech verších!
3. násilné rýmy
a) Jednak jsou tu rýmy-nerýmy: v srdci / v noci, blázen / zasazen
b) dále na můj vkus až moc
gramatických rýmů: čase / pase, líbat /
lítat, moje / tvoje, taková / nachová...
Básnici se jim vyhýbají a to z dobrého důvodu - jsou nudné, není tam napětí.
a tak jsem zde když budeš mít chuť líbat
jak říkaj důchodci ty "rudé rety moje"
tak potom sedni si mi na klín a já budu lítat
pak třeba pošeptej mi, teď jsem zase tvoje
c) a nakonec rýmy pro rýmy korunující verše o ničem, které mají jediný
účel, a to poskytnout rým k předchozímu nebo pozdějšímu sdělení.
a měl jsem za to, že sahám od obzoru k obzoru
...
že znám každou pravdu světa a mysl moje v pozoru
a nezlobíš se doufám, že tiskla jsi se ke mně
i když já - poctivý - tak odolat ti nejde
snad půjde ti to k pleti když zasvítí svět temně
a usměješ se tiše a dobré z toho vzejde
a ne jen proto, zkrátka proto, že jsi taková
...
proto mě tu máš ty bílá, černá a někdy nachová
Teď samozřejmě můžete namítnout, že tomu nerozumím a básník to tak přesně chtěl
a je geniální a chtěl tím říct, že Usáma ještě žije apod. Kdyby tam takových rýmů
bylo pár, možná byste mě i přesvědčili. Ale ono jich je tam dost a to už spíš
svědčí pro mou verzi.
4. haprující rytmus - nejlépe příkladem:
a přece vím, že protli jsme se dávno v čase
co vlastně proti tomu znamená takový čas?
jenom až teď směl jsem tě něžně sevřít v pase
no jestli to chceš, rád sevřel bych tě zas
Zkuste si to říct celé nahlas. Nevím, jak vy, ale já když říkám "jenom až teď
směl jsem tě", připadám si, jako kdybych na rovné silnici najednou vjel do díry.
Jako kdyby tam někdo najednou vsunul jazykolam, "strč prst skrz krk".
Další příklad:
a já nejsem pomaten, ani tápající blázen
...
jak výjimečný den a večer zasazen
A ještě bonusový bod, věc, kterou jsem prve nezmínil:
5. plné nesmyslů
Když říkám, že něco nedává smysl, nemluvím o básnických výrazech jako "odcházel
jsem přítomností vratkou" ale o věcech, které jsou na hlavu v rámci básně.
"a přece vím, že protli jsme se dávno v čase
co vlastně proti tomu znamená takový čas?"
Co vlastně proti tomu, že jsme se protli dávno v čase, znamená takový čas?
Hluboká myšlenka.
"a nezlobíš se doufám, že tiskla jsi se ke mně
i když já - poctivý - tak odolat ti nejde"
Pokud v druhém řádku říkám, "ač poctivý, nemůžu ti odolat", pak bych měl v
tom prvním logicky říct "a nezlobíš se doufám, že jsem se tiskl k TOBĚ".
"tak jsem jen auto stop a podíval se na nebe"
Stopař auto stopuje, řidič auto zastavuje. Že si z auta stopnul jiné auto, to
autor předpokládám říct nechtěl.
"a ještě nezmínil jsem, že nechápu to mocné
co neseš sebou tiše jako panna Vestálka
dává to radost, snad uzdraví nemocné
a není pro to daleká vůbec žádná dálka"
Autor evidentně neví, kdo to byly
vestálky. Nedávaly radost (no,
možná výjimečně), ani neuzdravovaly nemocné. Když k někomu přirovnáváme svou
slečnu, měli bychom si o něm nejdříve něco zjistit. Mohli bychom se pak dozvědět
např. že když vestálka přišla o panenství, byla pohřbena zaživa. Přirovnávat
dívku k Vestálce je jako přirovnávat ji k nějakému pohanskému arcibiskupovi.
"a ne jen proto, zkrátka proto, že jsi taková"
Proto, že jsi taková, a ne jen proto... pro co?
Závěr
Abych jenom nehaněl, tak musím říct, že se mi na té básni líbí
jedna věc - je o něčem. Přes všechny ty boty, o kterým jsem mluvil, má báseň
zdravé jádro. Kdyby si dal autor práci s úpravou, vyhodil hluchá místa a zkrátil
dílo nejméně na polovinu, mohla by z toho být dobrá báseň. Dana by si to určitě
zasloužila.
|