|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Bez kázně a Dany
a já nejsem blázen, to říkám zas a znova včera, když vjížděl jsem do Prahy, letěla mi před sklem vozu - hele - sova tak metr vysoko - a zmizela tak záhy :-)
a kolikrát mi moudrý tichý dravý let už v životě tak divně zkřížil cestu? jednou, možná... a znamení? na dohled? to křídlo konejší či varuje a neujdu už trestu?
a asi znáš ten klid který tě najednou pohltí když věci kolem které se zdály být se nezdají něco se lehce usadi a něco zase zavrtí pár pocitů se koupí a jiné zase prodají
a měl jsem za to, že sahám od obzoru k obzoru když mě tvůj úsměv provázel až k prahu že znám každou pravdu světa a mysl moje v pozoru a minulost i nyní se slily v jednu dráhu
a co jsem myslel, že by mohlo být tak bylo ty ve mně, já v tobě, bylo to správně, jistě, ano když na světe ten den tak... nesmyslně milo nechtěl jsem, nechtěl, opustit tě Dano
a přece vím, že protli jsme se dávno v čase co vlastně proti tomu znamená takový čas? jenom až teď směl jsem tě něžně sevřít v pase no jestli to chceš, rád sevřel bych tě zas
a ještě nezmínil jsem, že nechápu to mocné co neseš sebou tiše jako panna Vestálka dává to radost, snad uzdraví nemocné a není pro to daleká vůbec žádná dálka
a já nejsem pomaten, ani tápající blázen snažím se jenom poznačit tu zkratkou jak výjimečný den a večer zasazen když odcházel jsem přítomností vratkou
a když pak posadil se a zařadil a jel domů tak vlastně byl jsem ještě zamotaný do tebe a vyprávěl bych, ale nešlo, tohle není komu tak jsem jen auto stop a podíval se na nebe
a snad jsem si jen nebral, snad ti taky dal jak rád, že šťastná v životě i v okamžiku já chtěl jsem, žádal, toužil a miloval stál u tvých dveří a bral jsem za tvou kliku
a tak nakonec - jsem ti napsal jenom básničku o tom jak mám tě rád a jak tě nosím v srdci zase tě hladil, měl obtisknoutou na tričku a třeba někdy ve dne a třeba někdy v noci
a nezlobíš se doufám, že tiskla jsi se ke mně i když já - poctivý - tak odolat ti nejde snad půjde ti to k pleti když zasvítí svět temně a usměješ se tiše a dobré z toho vzejde
a tak jsem zde když budeš mít chuť líbat jak říkaj důchodci ty "rudé rety moje" tak potom sedni si mi na klín a já budu lítat pak třeba pošeptej mi, teď jsem zase tvoje
a ne jen proto, zkrátka proto, že jsi taková že kdybys padala já chci tě podepřít svou dlaní proto mě tu máš ty bílá, černá a někdy nachová tak zkrátka - moje dlaň a moje srdce na ní :-) |
|
|