Ještě prší? Přestávám. Proudy motivace
ztrácejí na intenzitě, stejně jako kamenná drť,
která vybledá pomalu. Je potvrzeno,
že v tom je síla věcí,

že už to nebude lepší.
Kdysi bylo všechno opravdu lepší.
Byl čas sezóny opojení písní.
Líbilo se nám stát na hraně ostří,
představovali jsme si ty podivuhodné věci,
které by tu mohly být,
a že tady jsou, což je vlastně totéž.

Plachý čas ponořený do křídel,
příliš rozpačitý, než aby si připustil potlesk,
hutný, jako pádící říčka.

V jiném čase bufáčů a nástupišť
to bývalo jedno. Nyní je vše zredukováno
na jediný zářící atom, temně modrý, ukázkový.

Pro tebe bylo svádění způsobem urychlování,
i když ne dostižení, podobné Atalantinu běhu.
Jablíčka byla přidána z pozdějšího zdroje.
Nazvi to pohanstvím, t.j. beze stop. Nazvi mě
nespolehlivou, a vrátím se v srpnu,
až bude po třešních.
Jak motivující to je?



* * *


IN THE TIME OF CHERRIES

Is it raining yet? I quit. The bands of motivation
recede, in intensity, like paint chips -
heavy to pale. It is acknowledged
that this is the strength of things,

that they will not get better.
One day things actually were better.
It was a season in time, muffled in song.
We liked standing at the edge of it,
imagining the wonderful things that could be here,
and that they are here, which is much the same.

Shy time that dives into the wings,
too embarrassed to acknowledge the applause,
dense, like a runnel attacking.

In another age of soda fountains and running boards
it hadn´t mattered. Now it was reduced to a bright
particular atom, deep blue and exemplary.

For you, seduction was a way of accelerating,
though not catching up, like Atalanta´s run.
The apples were added by a later source.
Call it pagan, i.e., traceless. Call me
irresponsible, I´ll be back in August,
after the cherries have left.
How motivated is that?