|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Patřil mu celý kraj.. toulal se sám.. hledal svou cestu, běžel za měsícem, lákal ho k sobě vytím.. Lovil a zůstával sám.. poslouchal poslední záchvěvy srdce, jenž pro něj přestaly tlouct.. Běžel zas dál.. lákal ho široký kraj.. cítil na rtech chuť krve, ten sladký okamžik, kdy bral poslední dech a osvobodil svůj strach.. Ve vzduchu ucítil cizí pach, možná, že v sobě ucítil poprvé strach.. Zavětřil, ucítil bolest.. uprostřed ničeho stal podivný tvor.. nemohl se hýbat.. opíral se o klacek a vrávoral jeho krajem.. Zavětřil a přiběhl blíž.. měl čisté srdce, nezabíjel nemocné a chromé.. miloval boj a pocit moci.. zželelo se mu lovce.. Řekl si, cítím zněj strach i výzvu, pomůžu mu, stějně jako by pomohl on mě, byl-li bych v nesnazích.. Začal mu lovit.. nosit mu zvěř a čekal než zas bude moct chodit. Čekal až bude se moct vydat dál, s větrem v uších, s větrem co hladí mu v běhu srst.. Miloval ten pocit svobody.. Čas šel dál a dál, lovci se zalíbilo jak nemusí hnout prstem.. poutal k sobě vlka čím dál víc, naučil ho co umí hromová hůl.. dával mu část kořisti, kterou ulovil.. Dva stíny co pozoruje orel na nebi. Lovec a jeho pes...
|
|
|