V březnovém pokoji

z mrazu a krajiny

den ze mne odkrojí

chleba na svačiny.

Až přivoníš k krajíci

posyp jej solí

ticho je v lednici

a sousta bolí.

Na nebi kytice

svatební zaplane

jak pole hořčice

nevěstě na Amen.

Víc v sobě nemaje

zimy bílé břímě

krev v stromu zataje 

slezly nehty zimě.

A ty se zadíváš

do tváře jablka

zbledlo jak mesiáš

a stopy od vlka.

Najdeš tam znamení

lidského srdce

kostí řek kamení

i něco smrtce.