|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Mráz se mi zakous do prdele jak vzteklej pes
Autor: jelen (Občasný) - publikováno 25.2.2011 (08:36:44)
|
|  |
| Mráz se mi zakous do prdele jak vzteklej pes. V sedm ráno, na zastávce Brandýs nad Labem - Zápská. Jinovatku jsem měl na fousech a snad i na zubech. Taková byla zima. V parku na ojíněnejch stromech vyřvávali provokativně ptačí gangy, předpokládám, že to bylo něco o jaru. Vzal jsem to podél tý nejzchátralejší části zámku. Mám rád chátrání a rozklad, jednak to odráží muj stav a jednak v tom vidím ten pohyb, tu změnu. Furt to opravujou, a stejně jim z toho padá omítka. Odrolené zdi a nároží obechcané generacemi psů, to je moje. Pomyslel jsem na všechny ty vopelichaný kosy a kachny (jak to že jim není zima, když stojej bosky na ledě) a ten jejich posranej optimizmus se kterym přežívaj zimu. Voda pod mostem byla temně modrozelená, jaký to asi je, bejt ledovou vodou. Slunce se dralo z oparu nad řekou, zpoza topolů pod námrazou za holym polem. Jaký to asi je, bejt polem v holomrazu, je to jako spánek, nebo jako smrt, nebo jako něco uplně jinýho? Představil jsem si na moment, že to slunce hučí a duní, jako to hučí a duní v roztopenym kotli. Jaký to asi je, bejt topol pod námrazou, kachna, kormorán. Kdybych věřil na reinkarnaci, chtěl bych bejt v příštím životě říční bahno, černý, studený a slizký. Spí bahno v řece zimním spánkem jako medvědi? Jaký to asi je, bejt červenou Karkulkou?
|
|
|
