|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Pokus o poctu panu Bohumilu H.
Autor: mas (Občasný) - publikováno 22.2.2011 (13:46:25)
|
|  |
...tak tohle si nemůžete nechat ujít,
protože když sem bejval malej, tak jo vy teď ste, vyprávěla mi
tuhle historku moje teta, to byla taková matróna sice, ale
dobrosrdečná, jak už tyhle bejvaj, vlasy měla rudý jak v
červenci zapadající slunce a na nich takový prstýnky, ty měla
normálně, ale aby to jó vyšperkovala, ještě si je každej večer
točila a když byla nervózní tak chytila jeden z těch
nepoddajnejch pramínků kroužila s ním na ukazováčku pravičky,
tak tahle se nikdy nevdala, říkala, že hold na chlapy neměla tu
kliku jako měla ta její sousedka, ta Wiederholzová, která si
vzala svýho amanta ze školy, ty dva spolu chodili snad vod pátý
třídy, tenkrát to ještě nebylo to chození jako dneska, kdy
chození vlastně začíná až tím, že spolu skončí pod duchnou,
a když se ten šamstr tý holce ještě někdy ozve, tak se ukáže,
že to s ní myslí dovopravdy vážně, tenkrát se vedly řeči
jako cukrkandl třeba několik měsíců a ty když ten amant
vydržel, tak se ukázalo, že ji má dovopravdy rád, inu každej
čas to má jinak, no, tak voni si vod pátý třídy vyměňovali
svačiny a to to vždycky škemrali u mamiček, aby si na týhle daly
prosím obzvlášť záležet, že prej bude nějaká soutěž či
co, no a jen co vylezli ze střední, tak šel ten amant k
Wiederholzovejm na námluvy a chvíli se rozhlížel po jejich baráku
a najednou vyhrk, že prej si chce jejich dceru vzít, její máma,
to se ví, se dala hned do breku a koukala na starýho, ať to
rozhodne, ten řekl, že mu dceru nedá, že je moc mladá a kdesi
cosi, ten kluk, už nevim jak se menoval, nějakej ten, už vim,
Bauer se nedal jen tak lehce odbýt, když viděl, že i jeho Liduška
začíná sahat po kapesníku, protože jí z nosu zničehonic
vylítla šušně vod toho, jak se jí chtělo bulet, a tak se ten
Bauer rozhodl, že začne toho jejího tátu tlačit do kouta a řekl,
že s jejich požehnáním to bude lepší, protože už se stejně
musí brát a přece nechtěj, aby z jejich vnoučete byl bastard,
takovej to byl charakter, máma začla řvát ještě víc, Lída
nevěděla co se děje a jen tak čuměla jako kdyby něco provedla,
ale táta, jak to Bauer dořek, tak se tak nasral, že mu ještě v
klidu řekl, ať chvíli počká a odešel do vedlejšího pokoje,
tam sáhnul po tý největší kudle, kterou dycky na vánoce kuchali
rybu a s řevem vběhnul do toho pokoje, kde všichni seděli s tím,
že toho kurevníka, co mu zneuctil dceru, taky vykuchá, i když je
teprve léto, ale jak byl rozběhnutej, tak zakop o podnožník,
kerej mu stál v cestě a nůž se zabod do jejich drahýho otomanu,
import až z Persie, protože to byla náramně bohatá rodina, co
zbohatla díky spekulacím na burze, na to měl starej Wiederholz zas
čuch, to se mu musí nechat, no a jak se ta kudla zabodla do divanu,
máma bečela tak, že už to snad víc ani nešlo a řekla tátovi,
že to bylo boží znamení a že když má jejich Lidku rád, ať si
ji vezme a dou, a jeho označila za nelidu, protože by prý svýmu
vnoučeti klidně zapíchl tátu a udělal ho tak brzo sirotkem,
starej Wiedeholz se zastyděl, ale hlavně proto, že mu bylo líto
toho otomanu, než toho hajzla, ale souhlasil, protože by to už
stejně nemělo ten efekt, kdyby ten nůž teď vytáhl a zabod ho do
toho nápadníka, toho Bartoše, to už by hold nemělo ten efekt, no
a to tomu Bauerovi hrálo do karet, že si ji může vzít a že jim
nakukal, že spolu čekaj děcko, protože do ní hned začal hustit,
že on je tedy čestný člověk a jak by před jejich rodiči
vypadal, teď když málem skonal rukou jejího otce, že tím
dostatečně prokázal, že ji má rád a že to s ní myslí vážně,
ale pěkně kecal, posranej byl jak nemohoucnej kripl, ale měl
vyřídilku, a tak dlouho do ní hustil, až se s ním Lidka vyspala,
aby rodiče neměli podezření a on že před nima nechce vypadat
jako lhář, takovej to byl charakter, a tak se jim narodila dcera,
ale asi proto že toho štěstí měli moc najednou, tak ten Bauer,
když dcerce byly dva roky chytil někde v hampejzu syfilis a brzy
zemřel, to že ho chytil ve vykřičenym domě jí samozřejmě
neřekl, ale to se tak nějak vědělo, vona ho vopečovávala, ale
všechno marno, i tak ho po smrti ctila a zbyla mu po něm aspoň ta
hezká dcerka, Karlička jí dali, po tátovi, no tak tahle
Wiederholzová měla štěstí na chlapa, na rozdíl od vaší tety,
za tou dolejzal jeden prodavač buřtama, kerej měl zuby takový
valčíkový, no takový umcaca umcaca, von sice byl hodnej a buřty
tetě dával zadarmo, to zas jo, ale bylo mu to hovno platný,
protože teta měla v pácu úplně jinýho, takovýho tlučhubu
sice, ale co se dalo dělat, nikoho jinýho ve vočích neměla, jen
tohohle řeznickýho učně, kerej chodil po náměstí v tý
zakrvený zástěře a s pouzdrem a pistolí, jako nějakej šerif v
Čikégu a to asi tetce imponovalo, protože byla zblblá z
westernowek, kde chodili a asi si představovala, že je to taky
takovej váženej pán, ale byl to vobyčejnej blb, kterej mohl honit
vodu jen s tou vobrovskou párou co měl, to bylo neuvěřitelný, co
ten chlap dokázal, von za jedno vodpoledne, za jedno vodpoledne
skácel sedm prasat, zabil, vykuchal a všechno to co se dělá, na
něj se jezdili dívat i vostatní a mistr mu prej říkal, že von
nepotřebuje nic učit, že by to moh rovnou přednášet na
univerzitě, jak správně kosit ty vepře a prasnice, inu k prasatům
prase, myslim si já, to je stejný, jako se páníčci začnou
podobat svejm psům po nějaký době, tak tenhle Klouzek se taky po
nějaký době začal podobat těm prasatům, kůže mu začala jít
tak nějak víc do růžovička, možná to bylo tím, jak byl věčně
na venku a na zimě a ruce jak měl jednou v teple, jak vyhrabával
těm prasatům vnitřnosti, jednou zas v zimě, když ho pral, tak
kůže na rukách mu začala nějak tak kornatět a protože to
nebyla žádná slečinka, tak to tak nechal a za chvíli, protože
byl už tak dost chlupatej, že mu z košile i když ji měl zapnutou
tak, že jen poslední knoflík měl volnej, tak mu u krku trčel
černej chuchvalec houští, a na rukách stejně tak, takový dlouhý
černý silný chlupy, takže to nebyly ruce člověka, ale ruce
prasete, kterými se hrabal v prasečích vnitřnostech, jakoby se
hrabal ve svých vlastních a hledal v ní odpověď na otázky, ale
to vodbíhám a to sem nepatří, protože tak von to nemyslel, von
byl prostě blbej, protože jednou mu prej ta zkornatělá kůže na
rukách začala praskat, ale von aby jako ukázal, že je chlap a že
něco vydrží, tak s tím nikam nešel a ty rány se mu při jedný
zabíjačce, zrovna když píchnul prase a začal se chystat, že ho
nakrojí a zbaví útrob, vodevřely a vylilo se z nich krve, že by
z toho žilo celý chirurgický oddělení jeden den, Bože jak ten
řval, celá ulice to prej tenkrát slyšela, lidi jak to tak bejvá
se seběhli a čuměli na to, jak se ten vobrovskej chlap válí v
bolestnejch křečích po zemi v blátě, místo rukou veliký
zakrvácený boule a nad ním se škubalo prase, který jakoby mu to
přálo, teta když to viděla, tak se znechucením poblila hned
vedle toho bolestnýho výjevu, div, že se v tom ten Klouzek taky
nevyválel, no hrůza vidět, vod tý doby na něj teta zanevřela,
protože kdykoliv ho viděla škubalo ji to v žaludku, von už pak
taky skoro žádný ruce neměl, teda aspoň je nevokazoval, nosil je
vovázaný v bleděmodrejch šátcích, který byly cejtit kořalou z
toho, jak moc začal po tý nehodě chlastat, tak to byl konec týhle
lásky, no, jó, dám si ještě jedno, děkuju anebo právě ta
Karla, jak sem vám vo ní už vyprávěl, vona vám to byla taková
slušná holka jako malá, máma si jí hleděla, jak v bavlnce,
slušná byla, dobře vychovaná, zdravila pokaždý, ale kdyby
jednou, dvakrát zdravila při každým střetnutí...
|
|
