|
Tatíček na nástupišti pláče.
„Hoď černou rukavici osudu.“
„Snad se znovu nevrátí.“
Dcera milovaná.
Otevřel oči a tančila.
Obloha.
Je to láskou něha prokletá.
Dcera milovaná.
Tatíček v křesle čte.
„Pelikán ukloval další ženu.“
„Snad znovu nepřiletí.“
Syn milovaný.
Otevřel dlaně a plakala.
Obloha.
Je to láskou osud prokletý.
Syn milovaný.
Tatíček do noci prosí.
„Nespalte, hvězdy, poslední růže.“
„Snad v rakvi přičichne k nim znovu.“
Matička milovaná.
Otevřel srdce a krvácela.
Obloha.
Je to láskou láska prokletá.
Matička milovaná.
| 
