Má žena se stala členkou jogurtového klubu. Co jiného tam mohla dělat než klábosit nekonečné hodiny o svých oblíbených jogurtech, o tom jak jsou vynikající a prospěšné pro náš organismus. Do klubu chodila dvakrát týdně a pokaždé domů přitáhla dvě igelitky čerstvých jogurtů. Ihned po návratu domů za mnou nadšeně běžela s nějakým novým jogurtem a křičela: "Mužíčku tenhle musíš ochutnat. Je to nová příchuť."
Já jogurty nesnášel. Stejně náš syn. Dcera je po týdnu jedení nemohla ani vidět. Dcera byla jediná nadšená manželčiným vstupem do klubu. Těšila se na to, jak bude jíst jen jogurty a zhubne. Jenže po týdnu jí jogurty lezly ušima a ke všemu dostala pořádný průjem. Manželka se nad ní slitovala a nenutila jí je dál jíst, protože se několikrát stalo, že vyslovila její oblíbenou větu "Mám jogurt s novou příchutí" a dceři se zvednul žaludek a šla okamžitě zvracet. Manželka se slitovala i nad synem. Ten jí řekl, že jogurty nesnáší a že pokud ho bude nutit je jíst, tak se odstěhuje do Ameriky.
Nade mnou jediným se neslitovala, i když jsem jí tvrdil, že je taky nesnáším a mám alergii na mléko a tím pádem i na jogurty, že jsem byl u lékaře a ten mi konečně řekl po čem se cítím tak špatně. Má žena mi nevěřila. Říkala, že si vymýšlím a že jsem její muž a jestli jí miluji, tak musím jíst jogurty. Nastaly pro mě těžké minuty. Byly to minuty po příchodu mé manželky z jogurtového klubu. Dostal jsem lžičku a jogurt s novou příchutí a musel jíst. Většinou mi ho ale má žena se šťastným úsměvem sama otevřela a vrchovatou lžičku mi cpala do pusy. Neměla totiž dost trpělivosti čekat než jogurt otevřu a než sním první lžičku. Což jsem záměrně zdržoval, aby se to nestalo příliš brzy a já měl několik minutek na to, abych se vyrovnal s tím, že už musím zase jíst nějaký odporný jogurt. Jen co mi nacpala do pusy první lžičku, už plnila další a nadšeně říkala: "Ten je dobrej viď? Takovej vynikající jogurt jsi ještě nejedl." Já se jen hořce pousmál a poslušně zavrtěl hlavou, že takový jsem doposud opravdu nejedl. V duchu si myslel, že ten dnešní je snad nejhnusnější ze všech. Nepomohlo mi ani, když jsem se začal díky mé alergii osypávat. Měl jsem vyrážku po celém těle a nebylo mi nejlíp. Žena mi nevěřila. Tvrdila, že po jogurtech to mít nemůžu, že jsou zdravé. Říkala mi, že to mám z toho, že se stále válím na gauči a čtu si noviny. Já neodporoval. Má žena si myslela, že má pravdu jen ona a tak jsem dál jedl jogurty a předlouhé hodiny si škrábal mou vyrážku. Škrábal jsem se a přemýšlel, co udělám s klubem jogurtů. Něco mě napadlo. Druhý den jsem zašel za majitelem klubu a pozval ho do hospody, tam jsme ho s kamarády tak opili, že souhlasil s tím, že místo jogurtového klubu bude mít klub přátel piva. A tak se stalo, že má žena z klubu vystoupila. Pivo nesnášela. Já naopak vstoupil a začal jsem plnit naší lednici pivem tak, aby se tam vešlo, co nejméně jogurtů ze supermarketu.
|