otevřel oči, jednoduše se probudil a pamatoval si ze snu jedinou myšlenku: probouzí se z komatu, z dlouhé plavby po neklidné vodě, a i když to není pravda tak to pravda být může a on jí může věřit a tak s těma otevřenejma očima vstal z postele a došel k zrcadlu a už tušil že na druhé straně ho nebude čekat nic jinýho než kouzelná myšlenka že zapomněl na všechno a nebude muset vůbec nikoho zdravit a podívá se na všechny úplně novýma očima a bude u vytržení poslouchat jejich hlasy a hihňat se jejich drobnejm a zvláštním gestům! napadlo ho, kolik toho asi ztratí, ale hned to zapomněl
a pak vyšel ven a den byl úplně novej, vzduch by úplně novej, slunce bylo úplně nový ale všímal si i menších věcí jako strniště a hrabošů a celé palety barev té perleťové krajiny a všechno bylo skvělý
|