Šla jsem temným lesem a přes mlhu neviděla
Dlouho jsem si myslela, že jen čistá musím být
A od temnoty se odklonit
I to však iluze je
Světlo září a nemůže přestat
Láska však nad těmito principy je
Ona dá naději tam, kde už není
Andělé vezmou tě za ruku
A převedou přes rozbouřenou řeku
Ty jim to však musíš dovolit
A nebát se o pomoc říci
Na zabahněné cestě nemohu
Čisté šaty přec mít
To možné není
Neznamená to však, že uvnitř čistá nejsem
Láska tvé srdce uzdraví
Rány omotá balzámem chladivým
Rozevři oči do nového dne
Minulost nechej za sebou
Tak jako existuje den a noc
Můžeš bílé šaty v noci mít
A ve dne zase ušpiněné
Ovšem to neznamená nic
Záleží jen zda láska vede tvé srdce
Strach nenech vpustit branou k sobě
Světlo a tma pouze iluzí jsou
Láska vede tvé kroky
Lásku nemůže nic zranit
Ona je nejsilnějším štítem ve vesmíru
Je potřeba pojmout světlo i temnotu v sobě
A tím sloupáme mimo až tam
Kde není ani světlo ani tma
S otevřeným srdcem a láskou jdu vstříc světu
Odkud jsem původně přišla
Kde není čas a nejsou ani iluze
Závoje všechny odňaty jsou
Mlha se rozplynula
A otevírá bránu do Věčnosti
Pokud se mnou chceš jít
Ráda vezmu tě za ruku
Nech ale strach za sebou
Lásku následuj
Nic takového jako světlo a temnota není
Existuje jen LÁSKA |