Tam kde louka končila,tam začínal les.
Na louce rostla kopretina,v lese černý bez.
Louka plná záře,les byl trochu tmavý
Na louce běhala myš,v lese byl pták dravý.
Na louce pase se ovce,v lese králík čmuchá
Králík slyší dobře,a ovečka je hluchá.
Ovečka osleplá sluncem,králík vidí tmou
Ona hledá věci a on ví kde jsou.
Ona spásla kousek louky,on celý les prošel
Ona se teprve hledá a on se dávno našel.
Když ovce králíka potkala a králík potkal ovci
Zvědavě u lesa čmuchala a on utekl lovci.
Králík podal ji tlapku a ovce mu kopyto
Ona napít mu dala neboť měl už vypito.
Pili oba z jedné tůňky až v ní voda nezbyla
A najednou se tlapka, ovčího kopýtka pustila.
Králík už se napil dost,ovečce se ještě chtělo
Měla místo v žaludku a králík měl menší tělo.
Králík běžel zpět do lesa, ovečka u tůně stojí
Ona čeká až zaprší a on se vody bojí.
V lese je vlhko a louka je vyschlá
Řeka je pomalá ba u pramene rychlá.
A od pramene k moři,často něco shoří.
Tam kde louka končila,tam začínal les.
Na louce rostla kopretina,v lese černý bez.
Louka plná záře,les byl trochu tmavý
Na louce běhala myš,v lese byl pták dravý.
louku svlažil déšť a z lesa pára vzešla
a do prázdné tůňky,znovu voda vešla
stoupala ode dna, dokud byla plná
a najednou se vrátila jakási čerstvá vlna
ovečka vše sledovala,čekala či může pít
a králík, ten věděl, že k tůňce může přijít
již vstřebal vše co dosud vypito měl
a tak příchod k tůňce, znovu se děl.
ovečka jej znovu přivítala, i králík ji přivítal
sic na vodu ho nepozvala, on z tůňky vodu sál
ovečce to nevadilo, má srdce jemu otevřené
i když v její tváři, byly znát pohledy udivené.
ona totiž věděla,že králík tam kde se jednou schová
znovu nikdy najít nedá se,nelehne na místo znova.
a přesto z tůňe vodu pil,když v lese lovec chodil
a neznalou ovečku, zas tlapkou za kopýtko vodil.
beze slov, pily,ona teplo cítila
a ted...ted se jí tůňka vylila.
jak králík se zpět přiblížil
stále u něj stála
a on jí ted ublížil
co za hra se hrála.
u lesa na louce stála
snila a něco si zdála.
vedle něj,ona je prostě malá......