|
|
|
Nebe Autor: origo (Občasný) - publikováno 5.7.2000 (21:26:02), v časopise 25.7.2000
|
| |
Zrcadlo našich strastí,
kde snažíš se moudra čísti,
kde otroci bílí se ani chvíli nezastaví.
A náhle samo nebe praví :
"Já branou jsem do věčného štěstí.
Zde nenadáš se zrady, žádných lestí.
Já chráním Zemi pode mnou.
Já jsem jí tmou i lucernou.
Můj pláč dopadá na vás dole.
Je to déšť, jenž skrápí vaše pole.
Můj smích vaše těla láskou hřeje.
Je to Slunce, jenž ódy k vám stále pěje.
Vaše stesky jsou mým utrpením,
jenž v hromy, blesky často měním.
Já směji se s vámi, pláči, trpím,
však jak být vedle vás, já stále nevím!"
|
|
|