|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Prodloužené prsty času lehce bubnují
na desku stolu... mého života.
Ve stínu silné lampy stojí sám mistr ČAS
a pokládá mi otázky.
T V É D Ě T I ...
Pane Bože, ty víš jak jsou daleko...
v duchu je prosím za odpuštění a přemýšlím.
CO JSEM VLASTNĚ UDĚLAL ŠPATNĚ ???
Snad jsem nesplnil co jsem někdy slíbil...
to dětskou duši hodně bolí.
Snad jsem někdy zbytečně zvýšil hlas...
a oni nechápaly proč.
Dětská duše je tolik jiná.
Snad není ani duší člověka...
takového jak ho známe v dospělosti.
Je to jemný, křehký svět
ve kterém je dospělý často NEŽÁDOUCÍ !!!
Pro svoji hrubost, neomalenost, bezcitnost
...a nepochopení.
T V Á M Á M A...
Tiše klopím oči a neříkám nic.
jen ze šera za lampou jakoby se linulo tiché
VINEN...VINEN...VINEN... (Snad Bůh a máma...odpustí.)
T V Ů J T Á T A...
Tiše zvedám oči a dívám se do šera za lampou.
Byl tak daleko...
ale nezlobím se.
Vedli jsme spolu krátký rozhovor...
...každý máme své.
Nezlobím se a z ničeho ho neviním.
J E T O M Ů J T Á T A
-------------------------------
A výslech pokračuje.
Prsty na mém stole nervozně zrychlují svůj tep
...stakato úderů prostupuje strach.
T V Ů J P Ř Í T E L ...
Ach Bože...
ty víš že se nezlobím
bylo to nedorozumění a pokoušel jsem se mu nějak vysvětlit ...své jednání. (NEPOCHOPIL TO.)
Chtěl jsem to nějak napravit, ale nešlo to
NECHTĚL (ani se mu nedivím)
----------------------------------------
Prudká rána do stolu sevřenou pěstí...
T V Í N E P Ř Á T E L É !!!!!
Svírá se mi hruď a stoupá adrenalin
V hlavě běží hrůzný film jak na stříbrném plátně.
Chce se mi křičet, bránit se a přitom ...
pustit ven ten nedostupný pláč.
Ze šera za lampou se ozývá hlasité, křičící, řvoucí
MLUV...MLUV...MLUV...
Má duše se zmítá v děsuplných pocitech.
ODPUSTIT, ODSOUDIT, ODPUSTIT, ODSOUDIT...
,,PODÍVEJ CO VŠECHNO UDĚLALI!!!!"
,,Prosím, zkus jim odpustit..."
,,TOLIK ZLA, BOLESTI A KRUTOSTI NECHÁŠ JEN TAK?????"
,,Prosím, zkus jim odpustit..."
----------------------------------------
Nevydržím ten tlak ...
...a do tmy za lampou posílám zoufalý výkřik:
,,BOŽE...ODPUSŤ JIM,... JÁ TOHO NEJSEM SCHOPNÝ!!!
--------------------------------------------
Do tmy za lampou vstoupil kdosi druhý.
Zmizely prsty ze stolu mého života...
a lampa pomalu zhasíná.
----------------------------
Ze tmy se vynořil... M I S T R...K A T.
Dlouze na mě hledí a pak...
spolu s tím druhým odcházejí pryč.
Jsem zase sám...
u stolu desky mého života.
|
|
|
