Sanguis meus tibi iam non perbibendus sit
Kráčím tmou
iluminovanou
světlem mnoha
loučí, smolných větví
Pátá hodina raní
mě zvonem svých pohůnků
probouzí, pohůnků
ve věži zazděných, pohublých
Zrcadlo, ve kterém se
odráží nekonečno zrcadla
naproti postaveného, a
svíce mezi nimi stojí zmatená
---
Křížový kluk snadno
přebil pikovou sedmu
geniality blázna, a čím?
Stokrát nic udolalo vola.
Kalupinka v chaloupce
kaši z jáhel vaří,
dědek Pohvizd zatím doma
sličné děvče smaží.
Ramusculi Agricolae de
Vico nonnimis mirabilis
errortus fabulaque de
universo circumiacensis
Uschla bříza vysoká,
kora bělostná zvadla,
zežloutla a oheň
hladově ji pozřel.
V posteli ležela, čekala
na něj, brečela,
nepřišel za ní, přišla
jen ona, jen smrt.
Kniha knih se zavřela
na straně deset, jedenáct, a ten,
kdo z ní četl už neví, jak
dál, co dál ho čeká.