|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Skočil jsem do průlivu.
Rozbouřené moře vrhalo své zdivočelé vlny na ostrá skaliska
a řvalo že bude zabíjet.
Přesto jsem skočil. Na břehu se nedalo být. Padaly stromy a prudký vichr se mě snažil srazit na zem. Došel jsem na samý kraj srázu...a pak skočil. Skočil jsem proto, že jsem chtěl.
Byla to jediná oběť, kterou jsem mohl přinést.
A stal se zázrak.
Rozbouřené moře utichlo, mé téměř utonulé tělo se vznášelo na klidné hladině a mohl jsem dýchat. Moře přijalo můj dar.
To když jsem Tě vzal za ruku a řekl promiň.
Tvé oči plné bolesti se rozzářily jak slunce a začala jsi hřát.
Utichla bouře v průlivu. Utichla bouře a moře přijalo můj dar.
Přijalo můj dar a já vím jen jedno. Musím si dávat veliký pozor. Proč? Protože ho nemusí přijmout pokaždé. Není to jeho povinnost.
Mám rád klidné moře. Bezpečí vln klidného průlivu ozářeného sluncem.
To když Tě držím za ruku a cítím ze Tvých slov ... že mě máš ráda.
|
|
|