| le.papillon (Občasný) - 15.6.2010 > Bajata> Ahojka Bajato, ráda Tě tu zase vidím. :o) Tys četl tu mou zpověď a komentáře pod ní, viď? ;o) Věř mi, jsem ráda, pokud přichází i negativní kritika, byla jsem za ni ráda od první chvíle, co jsem se na Totem dostala. Skutečně je to tak, jak říkáš - formuje stejně dobře jako pochvalná slova a vážím si jí stejně jako slov, která chválí má dílka. :o) Ona má pozitivum mj. i v tom, že člověk zůstává pořád dostatečně sebekritický a stojí nohama na zemi, nezačne se vznášet kilometr nad povrchem zemským a zakopávat o svůj zvednutý nosánek.
Když jsi mluvil o těch setkáních s přáteli z Totemu, tak jsem si uvědomila, že přátelství je jedna z nejcennějších věcí, které může Totem poskytnout. A je to tak fajn. Vzpomínám si, proč jsem sem prapůvodně přišla já. Je to všechno jedna velká náhoda, že tu jsem, hodně dlouho jsem se tomu vzpírala totiž. A nikdy nepřestanu být vděčná člověku, který mě na tu myšlenku zkusit sem napsat přivedl a svým osobitým způsobem a charismatem k tomu "donutil" (rozuměj to donucení v dobrém slova smyslu). Jsem tu spokojená, mám tu prostor pro sebevyjádření, mohu se učit a taky se o to snažím, mohu tu poznat nové lidi, poznat vnitřní svět jiných osobností. Je to tu tak obohacující.
Nu, jinak jsem Ti chtěla poděkovat, žes mi svěřil svůj příběh, cením si toho. Z toho, jak jsi mluvil o těch letech, co jste se neviděli, to vypadá, že jsi starý kmet, to snad ne, ne? ;o) A k tomu šeptání a volání.... Já šeptala.... pak i volala.... a mé volání se rozléhalo během pádu ze samého okraje propasti do ní.... až na úplné její dno. Byla mi nabídnuta pomocná ruka od toho človíčka, ale jen do doby, než budu schopná jít zase sama. I to se samozřejmě cení a ne že ne. Teď už zbývá se jen konečně celá sebrat a utíkat z té propasti pryč, bylo tam nějak chladno, bojím se, abych nezmrzla... ;o) Přeci jen mám ráda teplo a milo kolem sebe. :o)
Měj se také moc krásně, díky za podporu a také za napsání, příště zas, bude-li chuť :o)
| |