TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pátek 27.12. Žaneta

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

>		Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

<předchozí ve sbírce

Ozvěna z kolekce Životní
Autor: le.papillon (Občasný) - publikováno 6.6.2010 (12:23:31)

další ve sbírce>

Slova plující éterem

komunikační šum asi kazí

ozvěna svéhlavou odpověď mnohdy má

ale má charakter

myslí si své

a za tím, co vrací

si pevně stojí...

Po dlouhém čase

řečník pochopí

co ztratilo se mezi

řádky odraženého echa...

Pozdě je na omluvu

hora spadla, zmizela

ozvěna oněměla

odrazit se odkud není

už nedá rozhřešení

nemůže říct už ani společensky

přijatelnou odpověď...

Poznámky k tomuto příspěvku

čtenář literární agent - 6.6.2010 > nezoufej! láska chodí po horách!5b

		<reagovat

	le.papillon (Občasný) - 11.6.2010 > čtenář> Děkuji za nakouknutí i komentář. :o) Vzpomněla jsem si na jeden Stendhalův citát: "Láska je líbezný květ, ale je třeba odvahy, abychom si jej šli utrhnout na kraj strašné propasti." :o)

		<reagovat

Mbonita (Občasný) - 7.6.2010 > líbí se mi		Body: 5

		<reagovat

	le.papillon (Občasný) - 11.6.2010 > Mbonita> Děkuji moc, jsem potěšena. :o)

		<reagovat

Willow (Občasný) - 14.6.2010 > Ozvěna - volání duše co tříští svůj pláč o hradby lidského srdce.......pěkné moc moc:)		Body: 5

		<reagovat

Bajata (Občasný) - 10.6.2010 > Kéž bych mohl vrátit čas...a ozvěnu. Mnohdy bych šeptal anebo spíš pohladil. Myslí že Ty ale také. Alespoň jsem to cítil ,,mezi řádky. Co je ale důležité, ozvěnu nezastavíme a chybama se člověk učí. Měj se moc krásně, určitě přijdu ještě někdy posedět. Chodí sem k Tobě príma lidé a už jen jejich přítomnost propojená s Tvými myšlenkami je báječná.		Body: 5

		<reagovat

	le.papillon (Občasný) - 11.6.2010 > Bajata> Děkuji moc za návštěvu, potěší mne, přijdeš-li někdy opět. :o) Na návštěvu ke mně chodí skutečně zajímaví lidé, to máš pravdu, leč znám je jen z jejich tvorby povětšinou. Ale věřím tomu, že je to velká škoda, myslím si, že v mnohých případech o mnoho přicházím, ale i ten kontakt přes písmenka děl a dílek, komentáře k nim a emoce, které jsou z nich cítit, je obohacující. :o) Mezi řádky jsi četl napůl správně - skutečně bych ráda pohladila, zašeptala pár slov, která mám na srdíčku, ale už jako ozvěna jsem mívala trošku zapovězeno je povědět a ten člověk hodně pozdě pochopil, co jsem říkala, když jsem naléhavě (ale skrytě) k němu promlouvala ("volala o pomoc")... Věřím, že se to spraví, ale první dojmy z té situace jsou v té básni.

		<reagovat

	Bajata (Občasný) - 14.6.2010 > le.papillon> Ahojky Le.papillon, myslím že je nás veliká spousta, kteří neumíme psát podle daných literárních či poetických pravidel. Ale je nádherné objevovat a poznávat křehké nitro člověka, který píše ne snad pro slávu, ale protože to cítí uvnitř sebe sama. Mnohokrát jsem obdržel docela hustou kritiku, ale na druhou stranu, jsem rád že přišla. Patří také neodmyslitelně k jinému člověku, který se Tě možná snaží pochopit. Ale napíše Ti něco a jinak než očekáváš. Také tito lidé patří mezi mé virtuální, opravdové přátele. Kdyby se Ti to také přihodilo, uvítej je. Poznáš až za čas jak jsou velice důležití. Formují stejně jako ti, kteří pochválí a hned pochopí co chceš mnohdy neobratně říci. S pár přáteli z Totemu jsem se setkal osobně a mohu jen konstatovat, že to jsou vzácní lidé. Ale má to i své stinné stránky. V okamžiku,kdy se setkáte, mizí jakési nádherné tajemno, které toho člověka obklopuje. Ale zase získáš něco jiného, stejně krásného. A to je pocit praktického přátelství. Co se týká toho že by jsi ráda pohladila, neboj se to udělat. Kdysi a vlastně stále se bojím doopravdy pohladit třeba jen slovem a říci tomu druhému že ho mám rád. Tak se mi stalo, že jsem se po mnoha letech sešel se ženou, kterou jsem jako mladíček tuze miloval. Nic jsem jí ale neřekl a ona se mi přiznala, že mě také milovala. Jako já jí. Ale jen jsme kolem sebe chodily. Má však svoji rodinu a je spokojená. proč Ti to ale říkám? Aby kolem Tebe Tvé štěstí neproplulo jak peříčko ve větru a nezůstaly Ti jen vzpomínky na nostalgickou lásku. Jestliže neslyší šeptání, zavolej. A když ani pak nezareaguje, uháněj dál. A neboj se ten strach překonat, prožívá to úplně každý. Měj se moc krásně a držím Ti palce. A hurá na samý kraj propasti. Jestliže uvidí že jsi skočila, chytí Tě. Jestli Tě má rád. :-)

		<reagovat

	le.papillon (Občasný) - 15.6.2010 > Bajata> Ahojka Bajato, ráda Tě tu zase vidím. :o) Tys četl tu mou zpověď a komentáře pod ní, viď? ;o) Věř mi, jsem ráda, pokud přichází i negativní kritika, byla jsem za ni ráda od první chvíle, co jsem se na Totem dostala. Skutečně je to tak, jak říkáš - formuje stejně dobře jako pochvalná slova a vážím si jí stejně jako slov, která chválí má dílka. :o) Ona má pozitivum mj. i v tom, že člověk zůstává pořád dostatečně sebekritický a stojí nohama na zemi, nezačne se vznášet kilometr nad povrchem zemským a zakopávat o svůj zvednutý nosánek. Když jsi mluvil o těch setkáních s přáteli z Totemu, tak jsem si uvědomila, že přátelství je jedna z nejcennějších věcí, které může Totem poskytnout. A je to tak fajn. Vzpomínám si, proč jsem sem prapůvodně přišla já. Je to všechno jedna velká náhoda, že tu jsem, hodně dlouho jsem se tomu vzpírala totiž. A nikdy nepřestanu být vděčná člověku, který mě na tu myšlenku zkusit sem napsat přivedl a svým osobitým způsobem a charismatem k tomu "donutil" (rozuměj to donucení v dobrém slova smyslu). Jsem tu spokojená, mám tu prostor pro sebevyjádření, mohu se učit a taky se o to snažím, mohu tu poznat nové lidi, poznat vnitřní svět jiných osobností. Je to tu tak obohacující. Nu, jinak jsem Ti chtěla poděkovat, žes mi svěřil svůj příběh, cením si toho. Z toho, jak jsi mluvil o těch letech, co jste se neviděli, to vypadá, že jsi starý kmet, to snad ne, ne? ;o) A k tomu šeptání a volání.... Já šeptala.... pak i volala.... a mé volání se rozléhalo během pádu ze samého okraje propasti do ní.... až na úplné její dno. Byla mi nabídnuta pomocná ruka od toho človíčka, ale jen do doby, než budu schopná jít zase sama. I to se samozřejmě cení a ne že ne. Teď už zbývá se jen konečně celá sebrat a utíkat z té propasti pryč, bylo tam nějak chladno, bojím se, abych nezmrzla... ;o) Přeci jen mám ráda teplo a milo kolem sebe. :o) Měj se také moc krásně, díky za podporu a také za napsání, příště zas, bude-li chuť :o)

		<reagovat

andzi (Občasný) - 14.7.2010 >		Body: 5 Doporučil

		<reagovat

	le.papillon (Občasný) - 24.7.2010 > andzi> Děkuji moc :o)

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + tři ?

Napsat autorovi (Občasný)

	předchozí ve sbírce

	1 2 3 4 5 7 9 (10) 11 11 12 13 13 14 15 16 17
	1 2 3 4 5 7 9 (10) 11 11 12 13 13 14 15 16 17

	další ve sbírce

Addictive Zone Orbital Defender Game