5. Český gazapravód

Minule jsmesi prozradili něco o tom, kam se dá na Kamčatce vyrazit a co je tam zajímavého. Snad jste si z toho něco odnesli:). Teď se dozvíme něco o tom, jak český plynař na Kamčatce pracuje, když to Rus neumí:

Cestou z Petropavlovska Kamčatského (dále jen PK) na západ do Okťjabrského, chytrý  čtenář se teď jistě podívá na mapu, nalezneme jednu z velmi mála oáz, kde na Kamčatce vidíme někoho něco dělat. Nenechte se mýlit. Nejedná se o ruské ručičky vyvíjející aktivitu, ježto se legální prací nazývati dá. Ano, již jistě chápete, že se jde o partičku plynařů z Česka. Jedná se o kontrakt uzavřený s ruskou stranou. Ruská strana se před zadáním práce Čechům několikráte snažila motivovat ruské firmy, aby podpořila domácí sektor, výsledkem však bylo to, že materiál na stavbu stihli rusové rozkrást nebo rozprodat ještě před jejím faktickým započetím. A tímto způsobem plyn do Pkčka nepřiteče, že ? V následném tendru, kterého se účastnili mj. Britové a Němci vyhrál díky ceně a předchozím zkušenostem Plynostav Pardubice. Podle mého názoru mimo jiné proto, že západní firmy při jakýchkoliv aktivitách mimo svoji zem požadují totálně přemrštěné platy a zároveň nejsou ochotni obětovat trochu osobního pohodlí a přihrnou spoustu materiálu a luxusu, kterého se Češi dokážou vzdát. Přesně se to zobrazuje např. při mezinárodních akcích v armádě nebo při humanitárních pomocích. Zde například organizace Člověk v  tísni pracuje mnohem levněji a hlavně efektivněji, než podobné organizace z ex-západních zemí. Pak se ovšem hůře vyhrávají výběrová řízení, že ?

Avšak k vlastnímu plynovodu a podmínkám stavby:  Plynovod povede z ložisek v oblasti Nižné-Kvačikskij a Kšukskij mezi pobřežím Ochotského moře a Mal-kinským hřebenem na západní části poloostrova do Pkčka. V současné době se staví část od silnice do Okťjabrského do Soboljeva. Součástí kontraktu je také vybudování silnice, což jde ruku v ruce, protože prostě nemůžete stavět plynovod, když je stovky kilometrů okolo jenom tundra, medvědi a zase tundra. Jak tedy vypadá normální život stavby ve zdejší krajině bez jakýchkoliv infrastruktur, služeb a za situace, kdy se Vás rusové snaží spíš vysát, než pomoci ? Základna je v současné době nedaleko zmiňované silnice na bývalém sovchozu. Pro čtenáře mladšího data výroby připomínám, že sovchoz je ruská obdoba JZD v Česku a znamená to Sovetskoe Chozjajstvo, tedy sovětské zemedělství. Jelikož sovětské zemedělství je v krachu od příchodu Lenina a tudíž nefunguje, pronajmuli si zde naši jakousi základnu v panelovém domě a mají zde dvě patra. Museli si, pravda, vlastními náklady nechat vybudovat alespoň teplou vodu a topení, protože onen panelák vypadal doslova jako v Chanově. Nicméně se zdařilo a funguje to.  V současné době (září 02) zde fungují pouze udržovací práce, neboť rusové přestali platit kontrakt. Takže na základně je nějakých dvacet třicet lidí. Přesto se však každý den vyráží do práce - tzv. "na trasu". Každé ráno v šest se vstává a jede se nějakých 80 kilometrů do tundry do oblasti k řece Utka. Potrubí ukládané asi půl metru do země je svařováno, jak jsem se mohl na vlastní  oči přesvědčit, high tech standartem 100% sváru, každý svár je rentgenově kontrolován a následně přelepen trojvrstvou izolační páskou Altene. Nejlepší z našich svářečů měl ze sta svárů pouze jeden špatný k opravě. Získal jsem tak trochu pocit, že se jedná o to nejkvalitnější, co na Kamčatce v současné době je.

Na trasu se jezdí v zimě v létě a to i za podmínek, kdy v zimě teploty dosahují minus 45 stupňů Celsia. Všechno špatné je k něčemu dobré, neb země je za těchto teplot zmrzlá na kost a provádějí se práce, které by za letních teplot  vedly k propadání těžké techniky do tundry. Specifikem kamčatské stavby plynovodu je několik následujících faktů: staví se v seismické oblasti, tudíž je nutno počítat s možným pohybem podloží, trasa vede přes množství řek a potoků, mokřadových oblastí a je třeba přihlížet také k tomu, že v závislosti na deštích a tání řeky mění svá koryta. S ochranou přírody to je v Rusku velmi smutné, na cizince si však Rusové dohlédnou a jakékoliv přestoupení jejich gumových zákonů se trestá pokutou a to i přesto, že domácí se chovají k vlastní přírodě jako v 19. století. Nicméně je třeba při stavbě zohlednit  fakt, že Kamčatka je domovem lososů, kteří si táhnou, kdy se jim zachce a proto překonávání řek plynovodem musí být vyřešeno tak, aby tahy ryb nebyly narušeny. Milovníci zvířat, co jezdí na trasu, si jistě nestěžují, neb podle vkusu medvěda a jeho nálady se s ním někdy setkáváte i několikrát denně a vyjímkou nejsou ani ostatní zástupci živočisné říše jako třeba rosomáci.

Vlastní kapitolou práce je komunikace s místními, nájemní a obchodní vztahy a sociální život v místě základny. Iluze o kultuře ruského podnikání Vás mnoho mít jistě nebude, daleko zajímavější je vlastní život a sociální vztahy s místními. V místě základny je jedna hospoda, bývalá stolovka (rusky jídelna), kde se začíná žít okolo desáté večer. Že se končí ráno, je ruskou realitou a že většina místních druhý den do dvanácté nevstává, je jasné.

Vůbec jednání s místními má trochu něco společného s Araby, protože Vám všechno odsouhlasí (hlavně když z toho něco kouká), ale s plněním dohodnutého nebo s dodržením termínu už je to slabší a také se dost často situace změní a je potřeba něco dodělat, obejít, zařídit a tudíž připlatit. Zajímavé ale je, že když s rusem děláte častěji, jeho spolehlivost se jakoby zlepšuje. Není to sice na 100%, ale v rámci jakéhosi podezřelého přátelského vztahu je schopen jednat spolehlivěji. Je tedy potřeba určitého sociálního inženýrství, někdy bych to nazval spíše ideologickou diverzí :), ale dá se pomocí toho výrazně zvýšit úspěšnost akce. Celkově se dá také říci, že spolupráce s Rusy se zlepšuje s vyšší mírou střízlivosti. Je ovšem poměrně těžké stanovit, kdy je kdo střízlivý.

Infrastruktura, kromě dvou obchodů s jídlem a základními potřebami, je nulová, okolo osady je kromě prašné silnice jenom tundra. Není to tak dávno, co sem zabloudil medvěd a to pak rázem všichni zmizí a čeká se co bude dál. Ten huňáč, co sem zabloudil tentokrát, měl cosi společného s místními kurníky a taky to zaplatil životem. Ti, co ochutnali medvědí maso, superlativy nehýří a někteří z nich říkají - podobně jako zástupci české komunity konzumentů psů - že maso obsahuje parazita svalovce a pokud se do Vás zakousne, moc šancí už nemáte. Jedinou zbraní je buď pořádně ho ogrilovat, takže svalovec vyhyne, nebo důkladně zapíjet vodkou. Tady si nejsem jist, ale je to zřejmě kdo z koho, buď vy anebo svalovec :).

Až potud tedy zpráva z české strojky na Kamčatce. Doufám, že spousta z Vás je teď nadšena a vydá se také budovat lepší zítřky podobných destinací. Pokud za to dostane někdy zaplaceno...

Pokud budete mít nějaké návrhy k diskusi, dotazy či polemiku, budu jimi potěšen na mailu: ousel@volny.cz .

Další informace můžete získat na stránce www.volny.cz/ousel