Kavárna Říp

Snad každý týden nacházíte na Totemu verše od Farišty - Pavla Jakeše (26), tedy dnes naslyšenou s ním:-)

Pavle, doslechl jsem se, že pocházíš z Českých Budějovic, je to pravda?

Ano.

Narodil ses tam? Pokud nikoli, tedy kde?

Ano, narodil jsem se tady, pokud je ovšem pravda to, co mi maminka tvrdí.

Jaké je Tvé nejoblíbenější místo v Čechách?

Mé malé zaprděné rodné město, jsem lokální patriot.

A co za hranicemi, láká Tě to tam či jsi raději "domácký"?

Kdybych si mohl vybrat, narodil bych se a žil bych na jihu Francie, to je kraj, který má opravdového ducha. Ale souvisí to hlavně s tím, že jsem domácký typ, klidně bych svůj domov přesídlil, ale nestěžuju si. Kdybych žil tam, měl bych stejné názory na jiné místo na zemi, jsem nevděčný, ale uvědomuju si to. to je má varianta slova (fenoménu) štěstí.

Píšeš poezii, od kolika let? Byl někdo, kdo Tě k tomu přivedl?

Od pozdní puberty, zhlídnul jsem se v romantismu, aniž bych tehdy tušil, co to je. Bylo mi asi 15, tak myslím. něco ještě mám schované, nedá se to číst. Živá osoba to asi nebyla, ale asi jsem si něco přečetl a zkusil to taky a byl samozřejmě ohromen velikostí slov a duchaplností svých nápadů. Tak nekriticky asi začíná každý. Pak jsem začal spolupracovat s místní studentskou kapelou Potrubí, byli to vesměs mí dobří kamarádi (a dosud jsou) a psal jsem pro ně texty písní. Dělám to vlastně dodnes, jenže teď už mi to tak nejde, protože už jsem vyrostl z bezstarostné nevědomosti (která hříchu nečiní) a dobře si uvědomuji nedostatečnost svých schopností, to pak ruka s tužkou těžkne. Říká se tomu sebekritika (doporučuji).

Jakých nedostatků si všímáš na básni u druhých a čeho si naopak vážíš?

Já jsem strašlivě kritický k ostatním, tam je má slabost, dokážu si představit, že to může někoho pěkně nakrknout. Co nemám v poezii rád je ukecanost, plané používání slov, nemám rád teatrálnost a efektnost na úkor smyslu. Naopak oblibuji stručně napsané básničky, pěkně napovězené pointy,smysl pro humor a zvládnutí časem prověřených forem a pravidel poezie. Mám krédo, které jsem tady už několikrát vyjádřil, že základem umění je řemeslo,teprve po perfektním jeho zvládnutí můžeme (máme-li k tomu tu malou esenciální kapičku talentu) vytvořit umělecké dílo. Dalo by se to vyjádřit i pořekadlem: z hovna bič neupleteš, upleteš-li, nepráská a práská-li, jsi celý od hoven.

A co dneska? Jaké máš zaměstnání? Chtěl by ses v budoucnu něčím literárním i živit?

Úředník, klotový rukáv. Živit se něčím literárním? Leda jako mol knižní (úsměv). Myslím, že to co píšu mě neuživí, i kdybych měl reklamu na TeleNově. Ale nijak mě to nekruší, jsem rád, že mohu publikovat na netu, kde si mé výtvory přečtou lidi, které to zajímá a ještě navíc mám hned zpětnou vazbu reakcí přímo od čtenáře.

Co myslíš, proč člověk sám sebe nikdy nepotká?

Myslím, že potká. Je to moc hezká otázka, myslím, že právě umění je jakýmsi druhem sebepotkávání, dialog se svým alter egem, s tajemným v nás. Nejsem mystik, jen věřím, že existují věci nepoznatelné, anebo jsou to zatraceně dobře naprogramovaný bílkoviny. O potkání sebe sama píšu dost často, řekl bych, taky mi v tom pomáhá má netová identita. To přeci nejsem já, ale někdo jiný.

Jak jsi se dostal na Totem?

Náhodou mi někdo při chatování "řekl" o totemu a tak jsem to zkusil. A dobrý.

Co bys na Totemu vylepšil? A co na jeho akcích?

Na Totemu nic. Je jenom záležitostí uživatelů, jaký je. Technické stránce sladce nerozumím. Co se týká akcí, byl jsem jenom třikrát v Jazz clubu, z toho jednou (teď naposled) jsem četl vlastní výtvory. Myslím, že je to dobře udělaná akce. Tedy až na tu vlastní prezentaci autorů, chtěl jsem si to nejdřív zkusit sám, abych věděl, jak to vypadá. Z pohledu diváka je to obvykle tristní zkušenost. Bledý básník se zadrhává, třese se mu (mi) hlas a vyřčené se stává zvíce hozeným. Jako posluchači mi autorů přišlo spíš líto, až stydno mi bylo, jako plachý autor jsem prožíval infarktové stavy, mumlaje do papíru; slyšela mě asi jen první brázda. Pro mimopražské pracující, jako jsem já, je termín neděle večer dost nepohodlný, ale to jen tak na okraj (úsměv). Ostatní akce jsem nenavštívil,ale vypadá to, že jsou a že jedou.

Představ sí, že jsi byl uvězněn v hladomorně na doživotí a měl jsi jediný pecen chleba a džbán s vínem. Jak by jsi s tím málem hospodařil?

Asi bych se radoval, že to doživotí nebude trvat roky, že je to spíš rozsudek smrti, každopádně bych se zkusil upít vínem, druhý pokus by byl udusit se chlebem, nerad bych umíral hlady nebo žízní a podřezat se střepem bych neuměl.

...další otázky můžete Farištovi pokládat níže v poznámkách k tomuto článku...:-)
Martin