oslepené oči naříkají odtržené od pláství, ploch, hran a úběhů propadání do sebe vydouvání do duše hranice se napínají, až jedna z blan života či neživota musí prasknout nezadrženým přívalem síly, jež oplývá stejně nevýslovnou krutostí, i když je pomalá jako záplava perel, hlenu, kapek z kohoutku do třeskajícího železného hrnce schránky života ne černých, ale ještě černějších bolestí ne jehel, ani čepelí, ani bubnů z kůže ne neoslepené ne oslepené neo slepené nový zrak není o nic méně sdílný, pokud jsi nepohřbil své božství příliš hluboko do vzpomínek, jejich závaží, kamenů mohyly tvořící člověka, jak ho znáš
rozcestník: znáš neznáš znáš i jiné
za c) cyklony a klony myšlenek tě ponižují na stroj tišiny ti připadají jako hlušiny hlušiny ti připadají jako lisy vědomí lisy lidství naříkajícího za oslepenýma očima
(ale nemusí to být pravda)
|