|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Křečky chovám už od svých 18 let, když jsem několik let předtím strávila vymýšlením nejrůznějších fíglů, jak přesvědčit rodiče, aby mi dovolili alespoň tohle malinké zvířátko. Dokonce jsem došla tak daleko, že jsem si chtěla asi v 15 koupit nějakého tajně, přinést ho domů a tvrdit, že jsem ho našla na ulici, ale tušila jsem, že u mých vysokoškolsky vzdělaných rodičů by tento argument jen těžko obstál. Možná se divíte, proč mi rodiče nechtěli zvířátko dovolit. Nebylo to jako u většiny rodin, kde se někteří členové, zvláště rodiče, podobných chundelatých kuliček štítí, ale prostě v bytovce sice 3+1, ale s bídou 40 m2 není taková legrace najít místo na dost velikou klec s křečkem (když ta rodinka k tomu vlastní příšerné množství knížek, gramodesek, kazet a hudebních nástrojů). Oni sice křečci zas tak velcí nejsou, ale když se přepočítá minimální rozměr klece vzhledem k jejich velikosti na lidská měřítka, je to jako kdyby člověk vegetoval v jednom pokoji o velikosti již zmíněného bytu. No, kdyby člověk měl mít v tom pokoji kolečko na běhání, do kterého by se měl vejít, tak už by si mohl rovnou vyrazit do parku postavit ruské kolo... Ale zpět k tomu, jak se mi povedlo postupně „zakřečkovat“ celý byt. Začalo to již zmíněným mnohaletým žebráním a když se mě rodiče ptali, co bych chtěla k narozeninám, které mě přesunou mezi dospělé, vyrazila jsem jim dech, protože jsem nechtěla ani zlato, stříbro a drahé kamení, žádnou večeři při svíčkách v luxusní restauraci, ani příšerně drahé šaty nebo boty či cokoliv jiného ale ................................................ křečka! S tím, že za peníze, co jsem dostala od babičky, mu pořídím klec a potřebné vybavení! Rodiče zůstali totálně paf, ale nakonec kapitulovali. Takže jsme vyrazili do nově otevřeného obchůdku, kde nás naprosto uchvátil jeden chlupaťoučký a zvědavoučký exemplář s hnědýma očičkama, který se ihned hrnul prozkoumat ta velikánská zvířata, která z něj byla úplně mimo, jak byl nádherný. Takže jsem se stala hrdou majitelkou prvního křečka, ale to už je jiný příběh, aneb – pokračování příště, nebo taky – televize .... uvádí 1. část seriálu KŘEČKOVÁNÍ. Tohle berte jako pilotní film. :-)
|
|
|