V temném zákoutí osamnělého srdce,
umírá pomalu duše neznámého starce.
V posledních záchvěvech štěstí,
rozbušilo se a teď mi věští.

Utíkáš pomalu a vzdaluješ se svému klidu.
A křičíš potichu, když odnáší ti něhu.
Až příliš pozorně posloucháš své srdce,
když v jeho zákoutí umírá starcova duše.

Necítíš jeho bolest, ale slyšíš jeho řev.
Nasloucháš utrpení a potom jak v zdrcadle
nad vodní hladinou slz, poznáváš,
jak blízko je utrpení neznámeho starce.

Pak poznáváš, že jeho smrt umrtvila kousek Tebe,
přímo v prostřed, v samém srdci srdce.