Vyhnat si z hlavy můry křikem

v hlavě rezonuje hlas,

mluví o písku, o tom, že je písek v nás...

Přesýpáme se, mizíme a padáme,

v tichosti a v mdlém ráně říkáme:

"Neber mi moje kruhy!"

nechci ti brát kruhy, však mám svoje

zamotaná v nich

těžko rozpoznávám zemi

V zrcadle křížek na znamení konce

držíš mi nůž v ruce

z očí proudy slz tečou

stanou se mořem

konce nejsou, konce se pomalu vlečou...