Jedna horlivá křesťanka často navštěvovala kostelíček na filipínském ostrově a intenzivně se modlila k Bohu. Začala však stále častěji upadat do tranzů. Zmítala se a mluvila neznámým jazykem. Kněz jí chtěl pomoci modlitbami, ale nepodařilo se mu to. Rodiče ji zavedli k šamanovi, který se těšil všeobecné vážnosti. Zjistil, že dívka byla v minulém životě znásilněna, a tento zážitek se jí stále vracel. Zhypnotizoval ji a symbolicky ji nechal oplatit útočníkovi prožité utrpení. Psychoterapie se zdařila. Terapie odplatou je ještě úspěšnější než regrese, ale není tak čistá, je to vlastně magický útok. Odpuštění je nejtěžší, o něm se hodně mluví, ale málokomu se podaří.

Letniční a charismatická hnutí v rigidní církvi mají podobný problém. S nadšením a dobrými předsevzetími se mladí křesťané intenzivně modlí ke Kristu o očistění. Tuší, že je v tom řešení pro ně i neblahou situaci v církvi. Duchovní proces se u nich skutečně dá po určité době do pohybu. S překvapením však brzy zjišťují, že jejich problémy nemizí, ale zvětšují se. Jako by v nich vyplouvalo na povrch to nejhorší. Mají špatnou depresivní či agresivní náladu. Sexuální disharmonie, kterou léta potlačovali, se již nedá ovládat a stává se trýznivým problémem. Když se to ani po letech nelepší, s nespokojeností opouštějí církev a často se do ní už nikdy nevrátí. Jejich stav se obvykle dlouhodobě zhorší, protože přijali nejhorší stránku sebe a božské stránky osobnosti se u nich ještě ani neprojevily. Cítí se podvedeni. Chtěli v církvi vyřešit své tíživé osobní problémy, ale dopadlo to zcela opačně a nikdo jim to neuměl vysvětlit jinak než frázemi. Temná noc duše patří k prvním fázím složitého duchovního procesu. Správně se sice říká, že je třeba i v těžkých chvílích myslet na Krista a Boha, ale představovali si to příliš jednoduše a demagogicky. Přitom dobře věděli o pokušení Krista a jeho ukřižování, ale nevztahovali to na sebe. Knihy svatých o temné noci duše a pokušeních mnichů a poustevníků nečetli, nebo si mysleli, že se jich to netýká. Kdyby měli kvalifikovanou pomoc a vydrželi, mohlo to dopadnout úplně jinak. Dobrou komunikací v církvi by se dalo mnohé napravit, ale ta chybí právě tak jako dobrý příklad. Jakékoli rozpaky blokují řešení problémů. Věřící jsou téměř beznadějně zapadlí do demagogie a moralizmů a na otevřený rozhovor například o intimních problémech v nich není místo. Tak církev ztrácí i ty nejnadanější. I mimokřesťanské směry mají podobné problémy. Veřejnost kritizovala sexuální výstřelky mezi žáky Osha, ačkoliv se často jednalo o projev temné noci duše. Naše civilizace prošla vědeckotechnickou revolucí, ale úroveň poznání psychiky silně zaostává.

Disharmonie nelze zamést pod stůl, ale uvolnit je, pracovat s nimi a nechat vyčistit. Populární je však mluvit o askezi, utrpení, sebepopírání a boji proti přáním, což jsou formy autoagrese, které nic nevyřeší, jen zablokují duchovní vývoj. Božské síly umějí dokonale odpovídat na tyto otázky i léčit závažné problémy psychiky metodami, které moderní psychoterapie dosud nezná. Proto je vědomá komunikace s nimi tak důležitá, abychom věděli, kde máme problém a jak konkrétně postupovat, i když tu vlastní práci z nás nikdo nesejme, ani nám k tomu nedá vůli. Potřebujeme nezbytně pravdivost a ochotu k rozkrývání.

Jiří byl stejně duchově zaměřen, ale měl výhodu v tom, že se dostal mezi zasvěcence. Naučili ho komunikaci s božskými silami, takže měl dokonalé vedení už od počátku. Místo náboženské demagogie rozvíjel všechny druhy vnímání. I u něj se záhy projevily příznaky temné noci duše - zesílená sexualita, sklony k magii, zhoršily se i jeho vztahy k blízkým. U členů skupiny se však setkal s pochopením, sami tím procházeli a mohli mu předávat zkušenosti. Kombinací psychoterapie, zvláštních druhů zpovědi, meditace a komunikace se mu podařilo udržet proces pod kontrolou i při velmi vysokém urychlení duchovního rozvoje. Navíc po složení příslušných zkoušek dostal od božských sil magické schopnosti, které mohl využívat pro účely dobra. Naučili ho i astrální cestování.